Homocystein - mýtus, nebo objev, který působí pád starých mýtů?

Schoppenhauer se vyslovil o přístupu k významným vědeckým objevům v tom smyslu, že nejprve jsou ignorovány, pak zatraceny a nakonec bouřlivě přijaty. Podle toho a podle reakcí odborníků půjde u homocysteinu (Hcy) nejspíš o objev I. kategorie významnosti (t.č. ve 2. stádiu vývoje podle citovaného filosofa). Ale nepředbíhejme událostem, všechno ukáže čas.

Objevování významu Hcy začínalo nenápadně: Po roce 1962 přiznali lékaři této aminokyselině účast na vzniku vzácně se vyskytujícího vrozeného metabolického onemocnění homocystinurie. Po rozluštění této hádanky přišel Američan McCully s nápadem, že mezi patologicko-anatomickými nálezy v cévním řečišti u předčasně zemřelých mladých lidí s touto genetickou poruchou a mezi změnami v cévách starých lidí je nápadná podobnost.

Vypátral důkazy, že vyšší hladina Hcy je spojena s rychlejším rozvojem tepenné aterosklerózy a její tromboembolických komplikací a zformuloval homocysteinovou teorii aterosklerózy. Lékaři ji na velkém setkání Univerzity v Massachusets v roce 1976 nepřijali a jejich odmítání se rozšířilo do Evropy a trvá dodnes. Celá disertační práce by se dala napsat o psychologických a filozofických příčinách tohoto nezdůvodněného odmítání. Jsou i příčiny ekonomické, a ty jsou zajímavější jako důvod proč již s Hcy nepracuje celé zdravotnictví a proč se tyto poznatky nevyužívají ku prospěchu desítek milionů lidí na celém světě.

S dalším postupem zkoumání Hcy se objevily práce, které ukázaly, že škodlivé působení vyšších hladin Hcy v lidském těle se projevuje i v dalších klinických oborech mimo kardiologii. O tomto lékařském oboru lze říci, že Hcy odmítá jako jeden muž. V roce 2000 byl rozsah poznatků takový, že bylo možné rozšířit McCullyho teorii vzniku aterosklerózy a formulovat homocysteinovou teorii vzniku všech civilizačních onemocnění (CCH). To je český přínos tomuto výzkumu.

Postupem času se ukázalo, že nová teorie představuje naprosto konsistentní soubor perfektně logicky provázaných poznatků, mezi nimiž se neobjevil žádný, který by jakoukoli část nové teorie zpochybňoval. I epidemiologická sledování a vývoj zdravotního stavu různých populací daly nové teorii jednoznačně zapravdu. K tomu je třeba si ujasnit:

Postavení jakékoli teorie ve vědecké škále platných hypotéz vůbec nezáleží na vznášených námitkách odpůrců, pokud jim chybí podklad ve vědeckých argumentech. Je zajímavé sledovat, jak silný emocionální náboj mají námitky odborníků proti Hcy a teorii CCH a k tomu nulovou oporu v poznatcích vědy. Naopak: postavení teorie vzniku CCH je určeno testováním tvrdými daty několika tisíců provedených zkoušek. Je jen třeba, aby každý, kdo chce k teorii vzniku CCH diskutovat, z nich alespoň něco znal.

Publikované výsledky jsou svědectvím o neotřesitelně pevné platnosti přírodních zákonů, které rozhodují v případě CCH o tom, zda člověk onemocní, nebo zůstane dlouho zdráv. Respektování stejných zákonů je určující pro osud nemocného člověka: zda se jeho stav bude alespoň stabilizovat, či se dokonce vyléčí, nebo naopak, že jeho onemocnění bude pokračovat a možná ho i usmrtí.

Nejde o náhodu. Svoji perspektivu vývoje zdravotního stavu si každý může nejen zkontrolovat, dokonce si může i vybrat jaká bude. Jako pomůcka mu poslouží k posouzení tabulka s grafickým znázorněním vzniku a vývoje libovolné CCH. Do tabulky si lze promítnout účinnost každého léčebně využívaného prostředku. Projekce účinnosti léků, resp. cílových míst, do kterých zasahuje v buněčném metabolismu jejich působení, dovoluje předem určit jejich léčebné výsledky. Lidstvo dostalo možnost hodnotit, zda léky působí kauzálně, nebo symptomaticky.

Těmito lékařskými termíny rozumějme: postihuje lék příčinu (causa) choroby, nebo potlačuje jen některý její příznak (symptom) a příčina zůstává netknutá? Léky, které pacienti vidí v regálech lékáren je zbytečné nálepkovat. Jsou totiž jen tři látky, které se po dodání do těla mohou aktivně zúčastnit dějů přeměny Hcy v jeho buňkách a k jejich znalosti není nutná vysoká škola. Tyto tři vitamíny žádná farmaceutická firma do svých patentovaných léků nepřidává.

Všechno souvisí s metabolickou poruchou, která vzniká v lidských buňkách při nedostatku tří vitamínů: kyseliny listové, B6 a B12, nebo v důsledku poruchy v genech. Výjimečně se při jejím vzniku uplatňují i zevní toxické vlivy. Hlavní a nejčastější příčina vzniku metabolické poruchy je nedostatečná dodávka těchto mikronutrientů do buněk. Při ní se přerušuje metabolizace vznikajícího Hcy na další látky; Hcy se hromadí v krvi a začne se projevovat jako toxická látka. Tento stav postihne v životě, dříve, nebo později, každého člověka, který buňkám tyto vitamíny nedodává. Proto se vyplatí hladinu Hcy sledovat a cílevědomě snižovat.

V poslední době se podařilo rozpoznat, že nezáleží jen na množství vitamínů, které člověk pozře s potravou, nebo spolkne v tabletách. Ukázalo se, že o hladině Hcy v krvi rozhoduje množství vitamínů, které projde stěnou zažívacího traktu do krve a z ní do buněk. Důvodů, proč stěnou střeva prochází někdy jen malý podíl vitamínů, je víc. O velikosti zábrany vstřebávání se lze přesvědčit laboratorním stanovením hladiny této škodliviny v krvi.

Hcy je třeba vyšetřovat dvakrát v odstupu 6 týdnů. První vyšetření nesmí být ovlivněno předchozím braním vitamínů, protože má dát obraz o předchozím životě člověka a velikosti jeho rizika bez ovlivnění poznatky o Hcy. Splní-li člověk tuto podmínku je možné u něho určit po šesti týdnech užívání vitamínů jak účinkují a podle toho mu doporučit další opatření. Nedočkavost s předčasným užíváním vitamínů před stanovením Hcy znemožní lékaři hodnotit spolehlivě situaci a poskytnout pacientovi kvalitní rady a doporučení. U osob, které začnou brát vitamíny bez vyšetření Hcy také nemá lékař možnost rozpoznat jaký podíl v poruše přeměny Hcy hraje porucha v genech a neodhadne jak ji kompenzovat.

Podstata objevu je, že spolehlivý přívod tří vitamínů do buněk zabrání poškozování enzymů, nadměrnému vzniku volných radikálů s poškozováním mitochondrií a vazivových vláken, nedovolí zvyšování cholesterolu a zastaví tak rozvoj dalších poškození organismu, která vyúsťují v pestrý seznam nemocí s tímto společným původem. Patří sem od infarktu, mozkové příhody a dalších nemocí srdce a cév, přes Alzheimerovu chorobu, Parkinsonismus, deprese a další neurologická a psychiatrická onemocnění, ještě nádory, únavový syndrom, revmatická onemocnění a osteoporóza. Více o tom v jednotlivých kapitolách o Hcy na www.karelerben.cz .

Je logické, že rychlé vyléčení vyjmenovaných a dalších onemocnění, nebo dokonce zabránění jejich vzniku, by vážně ohrozilo zisky celého farmaceutického průmyslu. V tom je ekonomický důvod, proč se objev příčiny CCH a poznatky o Hcy nevyužívají v celém zdravotnictví. Na obranu zájmů výrobců léků se zformovala lékařsko-farmaceutická lobby. Výsledkem její aktivity je rozšíření pochybností o významu Hcy, zpochybňování teorie vzniku CCH a zatajování, že na CCH je třeba pohlížet jako na nemoci vznikající z nedostatku důležitých látek, které mají přicházet do těla se stravou.

Výsledkem těchto snah a uskutečněných vlivů jsou závažné chyby v činnosti zdravotnictví a jeho celkově nepříznivý stav. Jedním z cílů činnost Svazu pacientů je tento stav změnit.

Homocystein (Hcy) vyhrává

Podle Schoppenhauera prochází uznání největších objevů třemi fázemi: nejprve nastane přehlížení, pak všeobecné odmítání a nakonec dojde k bouřlivému přijetí. Druhou fází podle filozofa Schoppenhauera právě prochází jeden z pravděpodobně nejvýznamnějších objevů v historii medicíny, poznání homocysteinu (Hcy) jako příčiny civilizačních chorob.

Konečným důkazem významnosti Hcy pro lidské zdraví je studie autorů Graham I, Leslie E, Refsum H et al., jejíž výsledky jsou popsané v článku: Plasma homocysteine as a Risk Factor for Vascular Disease: The European Concerted Action Project; JAMA, Vol. 277 (22). June 11, 1997. 1775 - 1781. Na studii je pozoruhodné to, že informaci o kardinálním důkazu významu Hcy přinesla již v roce 1997, ale nikdo si ho nepovšiml, protože byl zamaskován v málo srozumitelném vyjádření epidemiologické statistiky. K rozluštění došlo až během léta 2005:

Grahamova studie měla ověřit účinek podávání vitamínů: kyselina listová, B6 a B12 na výši rizika KVO (nemoci srdce a cév) u intervenovaných zkušebních osob. Skupina pro intervenci čítala 9.000 osob a výskyt KVO byl u této skupiny porovnáván 7 let s výskytem těchto chorob v kontrolní skupině, která vitamíny nebrala a čítala 15.000 hlav. Výsledek byl vyjádřen jako OR (odds ratio) pro kontrolní skupinu číslem 1,0 a pro examinovaný soubor číslem 0,38. Po upozornění se OR 0,38 proti OR 1,0 zdá jako neobvykle velký rozdíl, ale bez předchozího varování člověk tato čísla přehlédne jako málo názorná. Zřejmě v tom je příčina, proč od publikování uběhlo 8 let aniž by si kdokoli povšiml významu práce.

Při novém pročítání práce Grahama a spol. a zvažování co lze s čísly v OR udělat se ukázalo, že popis výsledků představuje rovnici, jejíž obě strany lze vynásobit 100 a dostat se tak do vyjádření v %, která jsou pro lékaře názornější.

Po této modifikaci se dozvídáme, že preventivní podávání kyseliny listové spolu s B6 a B12 snižuje u zdravých osob riziko KVO proti neovlivněné populaci o 62%. Zde je důležité srovnání, že při výpočtu stejným postupem snižují statiny riziko KVO o 18 - 22%. Lékaři tak dostávají konečně do rukou prostředek s prokázanou účinností, který jim dovolí začít prevencí snižovat léčebné náklady spojené s touto skupinou nemocí.

Význam Hcy a metabolické poruchy, která navozuje zvýšení jeho hladiny v krvi, můžeme považovat za prokázané. Využívání poznatků o Hcy v lékařské praxi se bude zřejmě šířit pomalu, protože vypuštěné a kolující dezinformace nelze ze dne na den vymazat. Lékařské znalosti poznatků o Hcy jsou zatím zcela nedostačující k rozpoznání dezinformace stejně jako k léčení pacientů s kombinovanou a komplikovanou poruchou v metabolismu Hcy, nebo k účinné pomoci pacientům při odstraňování následků působení zvýšené hladiny této noxy.

Co se před občany tají.

Vládní politici až do parlamentních voleb 2006 podporovali zájmy farmaceutického průmyslu. Tyto zájmy lze definovat jako snahu nepřipustit, aby se občané a řadoví lékaři dozvěděli pravdu o tom co je to HOMOCYSTEIN (dále Hcy) a jaký má význam pro člověka a jeho zdraví.

Před širší laickou i lékařskou veřejností tak zůstal utajen jeden z nejvýznamnějších objevů v historii medicíny: objev příčiny civilizačních chorob (dále CCH). Děsivé je, že na tomto utajování se aktivně podílejí i někteří značně renomovaní lékaři ozdobení mnoha tituly.

Sám jsem měl to štěstí, že jsem na objev narazil v roce 1994, ještě před začátkem jeho utajování a měl jsem tak možnost sledovat hromadění poznatků, které k objevu patří. S přibývajícími poznatky byly stále zřetelnější obrysy objevu a jeho celkový význam pro zdraví, a to až do chvíle, kdy jejich množství překročilo hranici sledovatelnosti a začala se ztrácet jejich přehlednost.

To byla chvíle, kdy bylo třeba poznatky shrnout a zobecnit. Nikdo z vědců se k tomu neměl, proto jsem se tohoto úkolu ujal sám. Práci jsem dokončil v roce 2001 a nabídl ji Ministerstvu zdravotnictví a České kardiologické společnosti k seznámení a k využívání. Obě instituce výsledky odmítly přes zdůraznění, že jde o představení nalezených přírodních zákonů, které platí nezávisle na vůli člověka. Po zobecnění má objev tuto podobu:

Podstatou objevu je zjištění, že v lidských buňkách vzniká porucha metabolismu, jejíž závažnost můžeme zjišťovat i v ČR stanovením hladiny Hcy v krvi. Hcy je pro člověka nebezpečný svojí toxicitou. Jakmile se nahromadí v krvi, dochází k narušení řady biochemických procesů a tím k poškození tkáňových struktur a jejich funkcí. To už se poškození stává zjevným a dostává jméno některé z nemocí, které patří mezi CCH.

Tak vznikají onemocnění počínaje infarktem a mozkovou příhodou, přes Alzheimerovu chorobu, deprese, nádory až po osteoporózu a mezi tím řada dalších. Výskyt všech těchto nemocí v posledních 50 letech se zvyšuje. Jejich nárůst je spojen se změnami skladby stravy, které s sebou nese rozvoj civilizace. Je znám zcela konkrétní deficit několika vitamínů, na jejichž dostatečném přísunu ze stravy do buněk závisí přeměna vznikajícího Hcy v neškodné látky. Tento deficit se trvale prohlubuje.

Před deseti lety jsem očekával, že české zdravotnictví příjme s nadšením objev ihned, jakmile ho obdrží k seznámení. Přístup se nezměnil ani po zobecnění, u kterého mnozí lékaři nepochopili, jak a proč se dělá. V tu dobu začaly narůstat ekonomické problémy zdravotnictví. Nabízela se možnost využít objevu k radikálnímu zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva, a tak začínající problémy odstranit. Zdravotnictví nepřijalo a odmítalo ho pod různými záminkami.

Dnes je seznam protiargumentů a námitek asi už konečný a důležité je, že ani v jednom případě nemají vědecké opodstatnění. Podařilo se zachytit i záměrně vyrobené dezinformace. Naopak, byl zaznamenán úspěch při dešifrování a znázornění důkazu, že podávání potřebné směsi vitamínů snižuje riziko infarktu a dalších KVO (kardiovaskulární onemocnění = nemoci srdce a cév) o 62%. Takovou účinnost nemá žádný lék vyrobený syntetickou cestou. Účinnost nejmodernějších statinů (léky snižující cholesterol) na snížení rizika KVO je kolem 20%.

Celá teorie je tím připravena k praktickému využívání. Podrobnější informace o Hcy a o CCH, u nichž byl přinesen důkaz souvislosti mezi jejich vznikem a vyšší hladinou Hcy, budeme připojovat postupně. Nedočkavé upozorňuji, že důležité informace jsou shrnuty v knize "Jak pomoci tělu, aby se vyléčilo samo" (K. Erben). Konzultace k CCH a dotazy týkající se problematiky Hcy jsou možné výhradně večer na 607 689 959 (20,30 - 22 hod).

Co je to homocystein (Hcy) ?

Hcy objevil de Vigneaud v roce 1932 a popsal tuto látku jako toxickou aminokyselinu. Zdá se být proti přírodě, že v buňkách neustále vzniká látka, které je ve zvýšeném množství toxická do té míry, že dokáže v krátkém čase zahubit člověka.

Hcy se vyskytuje v živých buňkách všech vyšších organismů; byl nalezen také v rostlinných a bakteriálních buňkách. Biologický význam homocysteinu určuje jeho účast v základních životních procesech: v hospodaření kyslíkem (buněčném dýchání), v řízené tvorbě energie, jejím ukládání a využívání, dále v syntéze a recyklaci některých klíčových metabolitů a v rozmnožování buněk. Genetické naprogramování a regulace těchto procesů zpětnými vazbami jsou ukázkou udržování stálosti vnitřního prostředí.

Významu, které mají tyto procesy pro život, odpovídají svojí velikostí následky, které plodí poruchy těchto procesů. Poruchy vznikají z příčin, kterým se až dosud nepřisuzoval větší význam. Dnes víme, že problém civilizace spočívá v tom, že lidstvo postupně změnilo skladbu své stravy do té míry, že přestalo zabezpečovat zásobování buněk důležitými mikronutrienty. Hlavně chybějí ty, které jsou nezbytné pro bezporuchovou metabolizaci Hcy.

Podle dnešních poznatků je nejvíce patrný nedostatek kyselina listové a pyridoxinu (B6), u vegetariánů a osob s poruchou funkce žaludku je obvyklý nedostatek B12. Kyselina listová je dodavatel důležitých součástek, bez nichž nemůže proběhnout přeměna Hcy v neškodnou látku. Zbývající 2 vitamíny jsou kofaktory enzymů, které tuto přeměnu zabezpečují. Bez kofaktoru ztrácí enzym funkčnost a tím klesá výkon biochemických procesů, které tyto enzymy řídí. V případě Hcy to značí ztrátu schopnosti zpracovat všechen Hcy, který v buňkách vzniká. Nemetabolizovaný Hcy proniká do krve, kde se hromadí a začíná jeho patologické působení. Tento stav není ničím jiným, než chronickou intoxikací s těžkými následky.

Zvýšená hladina Hcy v krvi = hyperhomocysteinémie (hyHcy) vzniká méně často z genetických, hormonálních, nebo toxických příčin. Nejčastěji vystupuje hyHcy navozená civilizačními změnami ve skladbě stravy. Jde o tak rozšířený jev, že postihuje v nějaké míře prakticky veškerou dospělou populaci a značnou část dětí a mládeže.

Velikost deficitu v zásobení buněk vitamíny: kyselinou listovou a B6 jsme ověřovali v roce 1999 na vzorku pražské populace s průměrným věkem 54,4 roku. Po podání potřebně velké dávky jmenovaných dvou vitamínů, doplněné vitamínem B12, jsme po ustálení hladiny na nové úrovni zaznamenali snížení proti původní hladině Hcy o 31,4%. Tento rozdíl vyjadřuje jak velikost deficitu těchto vitamínů, tak i zároveň míru zvýšení rizika KVO a dalších CCH v neošetřené populaci. Příčinou rozdílu hladin Hcy a zvýšeného rizika, které tento rozdíl představuje, jsou celopopulačně opakované nutriční chyby, které budou vysvětleny na jiném místě. Ukázalo se, že tyto chyby jsou podkladem zdravotních problémů u většiny dospělé populace.

Objev příčiny CCH odkryl nový pohled do mechanismů, jejichž ovlivnění se využívá při léčení chorob. Poznání účinku hyHcy na enzymy a další složky, zúčastněné v základních biochemických procesech, bylo odhalením vlastních příčin vzniku kterékoli z CCH. Chce-li lékař léčit kauzálně (postihovat léčením vlastní příčinu choroby), musí umět zasáhnout skutečnou podstatu kterékoli z civilizačních nemocí, a ta je v poruše metabolizace Hcy.

Proto lze podle současné úrovně poznání uznat za kauzální jedině takové léčení, které, kromě potlačení nepříjemných projevů nemoci, léčebně zvládá také hyHcy podáváním deficitních vitamínů. Mezi kauzální opatření patří ještě enzymová substituce (náhrada) enzymů poškozených při hyHcy a léčení porušených mitochondrií. Dostatečně bohaté zdroje enzymů s potřebnou účinností lze najít v kategorii potravinových doplňků. Léčebná efektivita jejich kombinace s hlavními nedostatkovými vitamíny je nečekaná, je účinná většinově a pomáhá často tam, kde selhalo léčení považované dosud za standardní. Popisované metody nelze považovat za prostředky alternativní medicíny.

Díky objevu Hcy zjišťujeme, že naši lékaři v tuto chvíli léčí většinou nekauzálně. To vysvětluje, proč je práce našeho zdravotnictví tak málo efektivní ve vztahu k vracení a upevňování zdraví a také dovoluje pochopit, proč je tato činnost tak drahá a neekonomická. Je zcela mimo oblast chápání, že rozhodující odborní i úřední činitelé ve zdravotnictví (a v politice) jdou v respektování zájmů farmaceutických firem tak daleko, že dávají přednost zachování jejich zisků před celospolečenským zájmem mít zdravější populaci a ekonomicky zdravé zdravotnictví. Soudný občan si o ovlivňování lékařských i politických papalášů výrobci léků jistě myslí svoje.

Zdá se, že se ekonomika zdravotnictví již dostala na pokraj katastrofy a že je nevyšší čas přestat flikovat díry a využít možnost systémového řešení. Znám jediné: zlepšit zdravotní stav české populace využitím poznatků, které máme o Hcy ve vztahu k CCH.

Homocystein (Hcy) je nebezpečný i pro mladé.

Částečně informovaní lékaři vidí význam Hcy jako výhradní problém starší části středního věku a seniorů, který se mladší generace netýká. Nechat tento omyl přežívat by bylo společensky nebezpečné. Posuďte sami proč!

Problém začíná brzy po narození u nekojených dětí. Kravské mléko, ze kterého se vyrábí umělá kojenecká výživa má 3x větší obsah methioninu, než mléko matky. Methionin je aminokyselina, ze které v buňkách vzniká Hcy. Proto se u uměle živených dětí nacházejí vyšší hladiny Hcy a rychleji se u nich rozvíjejí poruchy, které jinak známe u dospělých. Vyšší hladina Hcy je nepochybně příčinou náhlých, dříve nevysvětlitelných, nočních úmrtí dětí kolem věku 3 měsíců.

U školních dětí a dospívajících jedinců zaznamenáváme v průměru podstatně horší úroveň stravování co do biologické hodnoty, než měli jejich rodiče. Poruchy zdraví, se kterými navštěvují lékaře, byli lékaři dříve zvyklí přisuzovat podstatně vyšším věkovým skupinám. Z toho co víme o Hcy a příčinách zvyšování jeho hladiny v krvi je zcela logické a odpovídá epidemiologickým kriteriím, že příčiny zhoršování zdravotního stavu mladé generace jsou právě ve stravě, konkrétně v její nižší biologické hodnotě v porovnání s tím co jedli rodiče, když byli v jejich věku. Proto je třeba si představit, že dosažená hladina Hcy v jejich krvi je vyšší, než jakou měli ve stejném věku jejich rodiče. Bohužel, rozšiřování zvýšené hladiny Hcy v krvi (hyperhomocysteinémie = hyHcy) v mladé generaci s sebou nenese pouze trest za vlastní nevědomost jedincům, kteří ve volbě svého stravování porušují přírodní zákonitosti. Ty jsou přísné a nestrpí nikomu nevědomost, nebo pochybnosti o své platnosti. Zlé je, že trestáni jsou i ti, kteří vůbec za nic nemohou: děti, které se teprve mají narodit.

HyHcy může pokazit budoucí šťastný život dětí na několik způsobů anebo může vůbec zabránit tomu, aby přišly na svět: Vyvíjejí-li se zárodečné buňky budoucích rodičů - vajíčka a spermie v podmínkách hyHcy, dochází k narušení utvářející se DNA. Změna v této nositelce dědičné informace je podstatou tzv. genové mutace, která je trvalá a provází všechny generace potomků takového jedince. Toto je princip, na jehož základě přibývá od jedné generace k další vrozených poruch imunity, metabolismu a vrozené dispozice k leukémii, dalším nádorům a jiným těžkým onemocněním. Jediná známá prevence je snížit hladiny Hcy obou budoucích rodičů na fyziologickou úroveň a počkat 3 měsíce než dozrají zdravá vajíčka a spermie bez mutací a teprve potom z nich nechat vzniknou oplozením nového jedince.

To, jak hyHcy poškozuje enzymy, se projevuje i u vajíček a spermií. S novými generacemi přibývá neplodných párů úměrně ke zhoršování biologické kvality jejich stravování. Řada z nich se uchyluje k asistované reprodukci s rizikem, že podaří-li se uchycení uměle oplodněného vajíčka v děloze, může se narodit dítě s některou vrozenou poruchou, jak byly zmíněny v předchozím odstavci. Léčení této příčiny neplodnosti se týká obou partnerů, je stejné jako v předchozím odstavci a mělo by probíhat s kontrolou hladiny Hcy v krvi a ve spolupráci se zasvěceným lékařem. Léčení je obvykle třeba doplnit o vhodný zdroj enzymů.

Nezpůsobí-li hyHcy příštím rodičům poruchu plodnosti a dojde při ní k oplození vajíčka, má na další vývoj embrya vliv Hcy v krvi budoucí matky. Jeho vyšší hladina působí méněcennost placenty a jejího cévního systému. Placenta nelpí dostatečně pevně ne stěně dělohy, takže těhotenství se vyvíjí jako rizikové s nebezpečím potratu, nebo předčasného porodu. Další varianta nebezpečí hyHcy v krvi matky v prvních týdnech těhotenství je ohrožení plodu poruchou ve vývoji tkání a orgánů. Tak vznikají vrozené vývojové vady mozku a míchy, srdce a velkých tepen, končetin a část rozštěpových vad v obličeji.

Když se vyskytne některá z popsaných poruch, považují se obvykle za "rány osudu". Toto hodnocení je zjednodušené a nepřijatelně zbavující odpovědnosti. Budoucí rodiče vždy nesou odpovědnost za zdraví budoucích dětí, neboť existují poznatky, které pomohou tuto odpovědnost naplnit. Ale odpovědnost neleží jen na budoucích rodičích. Spočívá neodmyslitelně i na bedrech všech lékařů v redakčních radách odborných časopisů a redaktorů velkého tisku a jejich lékařských poradců, kteří zatím odmítali propustit tyto informace směrem k veřejnosti a řadovým lékařům.

Především praktičtí lékaři a jejich kolegové specializovaní na děti a dorost by měli vědět o všech nebezpečích, která hyHcy přináší a přinejmenším pro ochranu zdraví budoucích generací a tyto poznatky uplatňovat.

K sobectví lékařských špiček, které brání rozšíření poznatků umožňujících celkové využívání všeho, co zatím o Hcy víme, musíme přičíst i odpovědnost za velké narůstající nebezpečí: Genových mutací vyvolávaných hyHcy přibývá. Je možné i vypočítat, kdy přijde doba, že v populaci nebude dostatek jedinců se zdravými geny a že se budou spolu křížit převážně geny mutované. Z jejich kombinací se budou rodit jedinci s poruchami zdraví neslučitelnými se životem, nebo neplodní. I tak by šlo napsat scénář jednoho z možných konců lidstva na naší planetě.

Páni docenti a profesoři, kteří jste dali přednost dalšímu příjmu od výrobců léků před Hippokratovým odkazem, je to vaše nevědomost, nebo cílevědomé rozhodnutí, že opomíjíte tyto nezpochybnitelné skutečnosti?

Homocystein (Hcy) a srdečně-cévní onemocnění (KVO).

Zkratce pro kardiovaskulární onemocnění již dnes většina lidí rozumí, protože se díky četnosti jejich výskytu používá až příliš často. KVO jsou dlouhodobě hlavní příčinou smrti obyvatel ČR. Umírá na ně přes 50 % z celkového počtu zemřelých za rok. Ve 2. polovině minulého století bylo zaznamenáno dramatické vzrůstání úmrtnosti na KVO: od roku 1950 se za 36 let zvýšila o 72 %. Nárůst úmrtnosti byl téměř správně připisován na vrub zvýšené spotřeby tuků. Výhradní označení živočišných tuků a jejich obsahu cholesterolu za původce ale bylo chybné. Skutečná souvislost mezi konzumací tuků a aterosklerózou je v širších změnách skladby stravy a je popsána v minulém čísle. Dnes se podívejme na mechanismy, které spouští počáteční zvýšená hladina Hcy a které později končí vznikem KVO.

Vyšší Hcy provokuje vznik volných radikálů a spolu s nimi dráždí složky cévní stěny. Buňky svalových vláken ve stěnách tepen v místech dráždění dostávají do růstovému pohybu. Narostlé buňky vytvářejí časné formy plátů a shluky těchto buněk působí prvotní vyklenutí do nitra tepny. Další mechanismus, který se spouští pod vlivem vyššího Hcy je nadprodukce cholesterolu v játrech. 60 - 80% cholesterolu kolujícího v krvi je tohoto původu. Při zvýšené hladině Hcy v krvi začnou játra produkovat nejen větší množství cholesterolu, ale jeho nebezpečnou variantu, pro kterou se ve vědě vžil název: malé denzní částice LDL.

Název těchto částic vyjadřuje jejich větší "hustotu" proti běžnému a potřebnému cholesterolu. Jsou menší, hutnější a jejich zvláštností a podstatou nebezpečnosti je, že jsou jakoby nabité molekulami Hcy. Kombinace cholesterolu s Hcy v jedné částici z ní činí lákavou potravu pro "zametače" - bílé krvinky specializované na pohlcování vetřelců (fagocytóza). Ty se umí modifikovanými částicemi naplnit k prasknutí, ale než se tak stane, stihnou vcestovat do tepenné stěny, kde se rozpadnou, a pohlcený cholesterol se usadí v rostoucích plátech. Uvolněný Hcy dráždí okolí k ještě rychlejšímu růstu, vzniku dalších volných radikálů a k usazování dalších látek, které se stávají součástí aterosklerotického plátu. Tvrzení, že cholesterol v plátech pochází ze stravy je tedy mylné.

Spolu s volnými radikály startuje vyšší Hcy mechanismy, které často usmrcují: dráždí cévní výstelku (endotel) k abnormální produkci působků, které zvyšují krevní srážlivost. Ani v tomto stádiu ještě člověk netuší, že se v jeho tepnách dějí takové věci a že za 5 minut může podlehnout infarktu. Právě pro tuto skrytost, nebo bez příznakovost těchto mechanismů lékaři upozorňují, že jediným východiskem z tohoto problému je včasná prevence. U člověka, který neuposlechne těchto varování, procesy pokračují: dále se zmenšuje průtok krve v místech rostoucích aterosklerotických plátů až krvácení do plátu, které ho změní v nafukovací balonek, nebo vznik krevní sraženiny na povrchu plátu, uzavřou průtok krve úplně.

Nyní záleží na tom, kde tento děj probíhá. V tu chvíli přestane do tkáně za uzávěrem proudit krev a zastaví se dodávání životodárného kyslíku. Na nedostatek kyslíku jsou nejcitlivější srdeční sval a mozková tkáň. To, zda člověk přežije, nebo zemře, záleží na tom, jak velká (jaký průměr má) uzavřená tepna a jak velkou oblast zásobovala. Čím je tepna větší, tím je také rozsáhlejší oblast tkání vyřazených z funkce. U mozku závisí osud postiženého i na tom, jak důležitá centra jsou poškozena, nebo zničena. Je stále ještě hodně lidí, kteří žijí v iluzi, že lékaři jsou od toho, aby je z těchto situací zachránili a pak jim pomohli k uzdravení. Není-li poškození velké, tak se záchrana života často podaří. Uzdravení ve smyslu náhrady poškozených částí tkání není zatím možné. Je mnoho pacientů, kteří si příliš pozdě uvědomují, že k návratu do plného zdraví jim již nikdo nepomůže.

Na rychlost vývoje aterosklerózy a časnost vzniku její tromboembolických komplikací mají u člověka vliv další faktory, kterým říkáme rizikové (RF). Nejvýznamnější z nich je kouření. Složky cigaretového kouře blokují funkci enzymu označovaného CBS, jehož funkcí je odvádět přebytečný Hcy k jinému metabolickému využití. Proto se Hcy u kuřáků více hromadí a jeho hladina v krvi dosahuje vyšších hodnot. To je pak spojeno s rychlejším rozvojem aterosklerózy a její tromboembolických komplikací a časnějším projevením infarktu, mozkové příhody, ischemické choroby dolních končetin, ale i jiných civilizačních chorob.

Mezi hlavní RF se počítají ještě cukrovka II. typu, vysoký krevní tlak, zvýšený LDL cholesterol a nízký HDL cholesterol. O všech těchto položkách dnes můžeme říci, že to je spíše signalizace míry poškození, které vyšší Hcy v těle způsobil. Cholesterolová teorie vzniku aterosklerózy již neplatí, protože víme, že u většiny lidí se hladiny cholesterolu a dalších krevních lipidů vracejí na normální hodnoty po té, co se Hcy sníží podáváním vitamínů na fyziologickou hodnotu. Jak počínající hypertenze, tak i počínající cukrovka se většinou urovnají po snížení hladiny Hcy podáváním kyseliny listové a vitamínů B6 a B12. Ještě vyšší účinnost mají kombinované přípravky obsahující kromě těchto vitamínů i enzymy, například Neolife.

Ve světle těchto nezpochybněných a nezpochybnitelných poznatků je třeba odsoudit počínání těch lékařů, kteří využívají svých titulů k zakrytí své neochoty toto nové odvětví medicíny prostudovat a pochopit. Ještě horší variantou příčiny odmítavého postoje k poznatkům o Hcy jako příčině KVO a dalších CCH, je ekonomické sepjetí některých lékařů se zájmy výrobců léků a následná snaha nepřipustit v péči o zdraví změny, které by vedly k poklesu počtu pacientů a tím ke snížení jejich zisku.

Dnes už padly poslední odborné námitky proti využívání poznatků o Hcy, když studie prof. Grahama poskytla důkaz, že podávání kyseliny listové spolu s B6 a B12 snižuje riziko KVO o 62%. A pro srovnání: užívání léků ke snižování cholesterolu, které napadaní lékaři z důvodů ekonomického sobectví houževnatě brání, má ve stejném vyjádření účinnost kolem 20%.

Je v zájmu pacientů a dosud zdravých občanů, aby od svých lékařů žádali stanovení hladiny Hcy v krvi a k tomu doporučení takových opatření, která budou odpovídat komplexnímu riziku, které vyšetření ukáže. Lékaři by měli sami co nejdříve začít poskytovat péči, která bude odpovídat tomuto článku. Umožní jim to příručka "Homocystein klíč ke zdraví".

Homocystein a imunita, alergie, astma, autoimunitní procesy, imunokomplexy.

Hodnotíme-li závažnost poškození zdraví homocysteinem (Hcy), jsou nejhorší důsledky v oblasti KVO, která jsou v ČR hlavní příčinou úmrtí. Hledáme-li oblast poškození zdraví, která plodí nejvíce problémů u největšího počtu lidí, najdeme ji v poruchách imunity. Lékaři konstatují, že už téměř 50 let přibývají různá alergická onemocnění a poruchy imunity, mezi nimiž je část vrozená. Nutně tu vyvstává otázka: Je, nebo není náhoda, že těchto poruch přibývalo a dosud přibývá a že ve druhé polovině minulého století byl patrný souběh mezi nárůstem jejich výskytu a vzestupem úmrtnosti na KVO. Souběh jejich nárůstu s KVO je zákonitý, protože oba jevy mají společnou příčinu.

Převedeme-li složité imunitní procesy na jednoduché základní mechanismy, máme před sebou snůšku biochemických procesů, které řídí jejich enzymy. O Hcy víme, že základní poškození, ke kterému dochází při jeho zvýšené hladině v krvi, je porucha enzymů. Poškozené enzymy jsou pak příčinou špatného chodu biochemických procesů, na kterých závisí zdraví a život. K těmto poškozením dochází jednak přímým účinkem toxicity zmnoženého Hcy, ale také nepřímo tím, že Hcy podněcuje vznik volných radikálů. Ty mohou poškozovat enzymy opět přímo, nebo jim mohou brát energii nepřímo poškozením mitochondrií. Mitochondrie si lze představit jako miniaturní energetické centrály v buňkách. Jejich poškozením připravuje Hcy enzymy o jejich zdroje energie. To je další cesta, která vede ke ztrátě účinnosti enzymů a tím ke špatnému chodu biochemických procesů. Podle léčebného efektu se zdá, že tento popis odpovídá větší unavitelnosti člověka, nebo přímo mechanismu vzniku chronického únavového syndromu.

Popsané poruchy v biochemických procesech jsou příčinou alergických nemocí s projevy na kůži (kopřivka, ekzém), v dýchacích cestách (senná rýma, astma) a v dalších orgánech. Tyto choroby jsou u většiny lidí léčitelné až po dostatečném snížení hladiny Hcy. Posouzení, že snížení Hcy je dostačující a jaké prostředky pak použít se neobejde bez spolupráce s lékařem. Někdy se tak podaří dosáhnout až "zázračného" vyléčení.

Vznik autoimunitních procesů je rovněž "plod" práce Hcy: Při styku s bílkovinami tkání je Hcy svoji aktivitou chemicky pozměňuje a tím jim vnucuje novou imunologickou charakteristiku. Tím z nich vytváří bílkoviny cizorodé, které by měl imunitní systém zničit. To je podstata vzniku roztroušené sklerózy, sklerodermie a řady dalších nemocí. Snížením hladiny Hcy se většinou daří rozvoj těchto onemocnění zastavit.

Imunitní systém oslabený účinkem Hcy nedokáže jednorázově zahubit infekční vetřelce kolující v krvi. Buňky imunitního systému sice putují vstříc proniknuvším bakteriím nebo virům, ale při svém oslabení nestačí infekční částice zlikvidovat. Pouze je obalí, ale nezahubí, proto je imunitní systém registruje jako přetrvávající nebezpečí a vysílá proti nim nové a nové šiky obránců. Ani ty však nemají potřebnou sílu k likvidaci nebezpečných částic, pouze se na ně nabalují a zvětšují je tak, že jen stěží proplouvají v síti vlásečnic, až někde uváznou. Máme tu imunokomplexy, jako jednu z příčin bolestí kloubů, dalších onemocnění, a také vyčerpání sil imunitního systému.

Oslabení imunity na sobě skoro každý může poznat podle počtu banálních nákaz, které za zimní období prodělá. Jsou to nepříjemné a obtěžující nemoci, které člověka nemusejí postihovat, pokud dokáže udržet nízký Hcy a povzbudit vhodnými prostředky svůj imunitní systém k plné výkonnosti.

Plná výkonnost imunitního systému je nezbytný ochranný mechanismus i proti nádorovému onemocnění. Zabránit vzniku nádoru umí jen plně výkonný imunitní systém a několik infekcí za zimu není jen nepříjemnost, ale signalizace, že tělo nemá dostačující ochranu proti vzniku nádoru v libovolné tkáni.

U pacientů se po snížení hladiny Hcy v krvi dostavuje zeslabování i vymizení alergických projevů a zmenšuje se počet zimních virových infekcí. Čas ukáže, kolik mezi nimi ubude také nádorových onemocnění.

Homocystein (Hcy) a nejen obezita.

Jedním ze základních mechanismů škodlivého působení Hcy v organismu je poškozování enzymů. Ty řídí všechny biochemické procesy v těle, tedy i ty, které se podílejí na ukládání zásobního tuku (lipotropní enzymy) a na jeho pozdější mobilizaci pro další metabolické využití (lipolytické enzymy). Při převládajícím poškození lipotropních enzymů se omezuje ukládání tuku do podkoží a dalších tukových tkání. Tito jedinci mohou jíst nadměrná množství jídla a zůstávají hubení.

Porucha funkce lipolytických enzymů je častější. Při ní se snadněji zásobní tuk ukládá a nesnadno uvolňuje k energetickému využití. Důsledky vidíme v populaci na % chorobně obézních lidí. Ale obezita není jen patologická s BMI nad 40 a špatně ovlivnitelná. Je mnoho lidí s nadváhou, která je dobře ovlivnitelná, ale postižený musí vědět, jak a musí cílevědomě chtít!

O obezitě obecně platí, že vznik nadváhy je výsledkem nepoměru mezi množstvím energie přijaté stravou a množstvím energie vydané při fyzické námaze. Život v civilizaci se pro většinu lidí obejde bez fyzické námahy. Ulehčená práce, sedavý způsob života a málo chuti věnovat volný čas sportu jsou dnes obvyklým, životním stylem moderního člověka. Nechce-li takový jedinec tloustnout, musí nedostatek aktivního pohybu vyvažovat méně kalorickou stravou a často i snížením jejího množství.

Přibývá poruch funkce enzymů zakódovaných v genech, a to i u enzymů tukového metabolismu. Tento typ poruchy znamená trvalý posun aktivity enzymů mimo rovnovážný stav. Většinou jde o posun ke snížení aktivity lipolytických enzymů se vznikem nadváhy. Projevuje se většinou již v dětském věku. Dá se někdy řešit aktivním životním stylem - intenzivní sportovní činností vytrvalostního charakteru. Nezbytným doprovodem je volba málo kalorických jídel.

Největší překážkou pro dosažení úspěchu v odstraňování nadváhy v dětském a dorosteneckém věku je funkce mozkového centra pro chuť k jídlu. Podstata jeho funkce je signalizovat nedostatek důležitých živin v těle, především vitamínů a minerálů. Dnešní mladí mají ve své stravě těchto biologicky nezbytných látek vleklý nedostatek, takže centrum pro chuť k jídlu je téměř stále aktivní. Toto "čidlo" je ve své podstatě velmi primitivní zařízení, které neumí určit, co v tělu chybí a pouze "hlásí", že něco chybí a hlášení se projevuje jako hlad. Při častém navštěvování jídelen typu fast food, se toto centrum může usignalizovat, že v těle něco chybí a tělo to stejně díky biologické nehodnotnosti daných jídel nedostane. V tom je podstata vzniku nadváhy u většiny z takto postižených dětí.

Pokud se nepodaří děti přimět, aby se stravovaly racionálně, je možné se pokusit o kompenzaci biologické potřeby těla jinak. Jsou potravinové doplňky, které jsou biologicky cennými látkami přímo nabity a je šance, že při jejich využívání se potřeby těla uspokojí bez přísunu dalších kalorií a centrum pro chuť k jídlu přestane vysílat hladové signály.

Zdravotnictví je navyklé pokoušet se řešit zdravotní problémy hledáním v pestré škále léků syntetizovaných farmaceutickou cestou. I u obezity může být užití takto vyrobených léků přínosem. Jejich aplikace ale vždy zůstává příkazem buňkám "co nesmějí, nebo co musejí". Příkaz je, bohužel, téměř vždy doprovázen více, nebo méně patrnými vedlejšími účinky.

Využije-li člověk v tomto případě potravinové doplňky se širokým spektrem biologicky aktivních látek a s většinově ověřenou účinností, činí buňkám nabídku, aby si vybraly, co ke své bezporuchové činnosti potřebují. I u zvládání obezity bývá tento postup účinnější, než pokusy najít lék, nebo jednosložkový přípravek, který by problém pomohl vyřešit. Úspěšnost tohoto postupu je častá i u obezity dospělých.

Obezita nebývá u dospělých samostatným zdravotním problémem. Velice často souvisí s metabolickou poruchou, kterou zjišťujeme vyšetřením hladiny Hcy v krvi. Proto je třeba počítat se vznikem dalších patologií, které často hyHcy doprovázejí. Lékaři vypozorovali, že obezita se objevuje často ve spojení se zvýšenou hladinou cholesterolu (a poruchou spektra lipidů vůbec), s vysokým tlakem krve a s cukrovkou II. typu. Tuto čtveřici, která nemusí být vždy úplná, nazvali syndromem X.

Právě přístup lékařů k syndromu X je klasickou ukázkou nekauzálního léčení s těžkými důsledky. Přes kvanta předepsaných a zkonzumovaných léků, se onemocnění rozvíjejí, aniž by je léčení dokázalo významně zbrzdit a odvrátit neúprosnou předčasnou smrt pacienta.

Mnoho lékařů se snaží léčit pacienty s tímto syndromem kombinací diety, režimových opatření a medikamentů a jsou přesvědčeni, že dělají všechno, co je v silách medicíny, aby je udrželi při životě. Velmi se mýlí a je již třeba začít ukazovat prstem, kde je chyba a kdo ji zavinil. Je snad chyba v řadových lékařích, že málo čtou? Nebo je chyba spíše v těch odbornících, kteří usměrňují zájem "obyčejných" lékařů o to co číst, že dosud nepoukázali na vědecké poznatky, které přinesl lékařský výzkum důsledků zvýšených hladin Hcy?

Bylo by krásné, kdyby se jako projev prestiže kardiologů objevil v Coret Vasa článek upozorňující na souvislost mezi hyperhomocysteinémií a vznikem hypertenze a na možnost hypertenzi úplně vyléčit kombinací hypotenziv (léků snižujících tlak krve) a vitamínů snižujících hladinu Hcy. Článek by měl obsahovat důležité upozornění, že vyléčení je možné, jen když pacient přijde včas, to znamená brzy po tom, co se objeví první kolísání tlaku. Tomuto oboru by rovněž měl patřit primát ve sdělení, že léčení vysokého cholesterolu a přidružených poruch by se mělo začínat vyšetřením Hcy a jeho snížením až na individuální hranici dostupnosti. Teprve když se hladiny krevních lipidů nesrovnají samy během 5-6 měsíců do normálu, je na místě předepsat léky na jejich snižování.

Podobně diabetologové by měli upozornit diabetiky, aby si sháněli podrobnější informace o Hcy, protože je zřejmé, že vývoj cukrovky přes zvyšování rezistence tkání na insulin zažíná po zvýšení hladiny Hcy nad hladinu relativní bezpečnosti (9,0 mmol/l). Provede-li se snížení Hcy brzy, zastaví se rozvíjení cukrovky jen při umírněné dietě a většina pacientů se vrátí do stavu zdraví. Tyto poznatky jsou jedním z pádných argumentů ve prospěch primární a sekundární prevence civilizačních chorob využívající objevu Hcy.

Obezita jako obecný problém je ze čtveřice tvořící syndrom X většinou nejhůře zvládnutelná. Za nebezpečný znak (dříve rizikový faktor) ji musíme považovat vždy, když je přítomná společně s hypertenzí, dyslipidemií, diabetem II. typu a hyHcy. Po potřebném snížení hladiny Hcy se většinou srovná krevní tlak, krevní lipidy se umoudří a vykážou normální hodnoty a začínající cukrovka roztaje jako jarní sníh. Zůstane-li obezita sama a jako špatně zvládnutelná vyžaduje rozhodnutí co s ní, pak je možné se uklidnit. Při nízké hladině Hcy a bez podpory dalších součástí syndromu X, ztrácí velkou část své nebezpečnosti. Zůstává faktorem omezujícím pohyblivost člověka a snižujícím tělesný půvab, ale přestává být zabijákem, kterého lékaři, jako součást nekauzálně léčeného syndromu X, nemohou dosavadními prostředky zvládnout.

Homocystein (Hcy) a nádory

Léčení nádorů v ČR je drastickým příkladem nekauzálního léčení. Snad i proto budí nádorové onemocnění takové obavy a stres postižených. Pacienti s nádory mozku, plic, prsu, břišní slinivky a dalšími druhy tumorů jsou často považováni za nositele neblahého ortelu, nad nimiž se vznáší hrozba smrti, které veškeré možné léčení až příliš často nedokáže zabránit. Je to způsobeno tím, že léčebné prostředky používané "lege artis", ať chirurgické odstranění nádoru, nebo chemoterapie, či radioterapie, se soustřeďují pouze na likvidaci nádorových buněk, nebo jejich odstranění z těla a pomíjejí péči o udržení dobrého stavu organismu.

Metody, které zdravotnictví nabízí, jsou sice cenné tím, že zbavují tělo větší části nádorových buněk, ale z hlediska konečného výsledku léčení mají své nevýhody: tou první je, že velmi silně oslabují obranný (imunitní) systém pacienta, druhou chybou je, že nepostihují příčinu, která umožnila zvrat první buňky, v mateřskou buňku nádoru. Třetí nevýhodou je, že chirurgický zásah do nádoru je často spojen s jeho metastatickým rozsevem.

Zde navazujeme na informace uvedené na jiném místě, věnované imunitě, které je třeba znát k pochopení toho, o čem právě mluvíme. Zopakuji jen tu hlavní: vítězství pacienta nad nádorem je podmíněno plnou výkonností imunitního systému. V imunitní složce, představované "zametači" - buňkami se schopností pohlcovat cizorodé látky i tělíska vetřelců, má tělo výkonný prostředek k rozrušování a odstraňování nádorových buněk. Proto je nezbytné se za všech okolností starat, aby nedošlo k jeho oslabení, nebo alespoň, aby oslabení, které působí například antibiotika nebo chemoterapie, nebylo hluboké a netrvalo dlouho.

Z tohoto hlediska je první chybou onkologického léčení, že nezahrnuje podporu imunitního systému před léčením, během něho a po něm, když je známo jak moc chemoterapie i radioterapie narušují imunitu. Tak dostává nádorové onemocnění příležitost se znovu rozvíjet a stále více podlamovat zdraví pacienta.

Druhá chyba současného léčení spočívá v tom, že se nepokouší odstranit příčinu, která vede ke zvrhnutí se první "zdravé" buňky v buňku nádorovou. Uvozovky jsou u "zdravá" proto, že je zdravá jen zdánlivě. Ve skutečnosti se v ní nějakou dobu měnil její vnitřní biochemický stav tak, že protinádorově působící mechanismy slábly a pronádorové mechanismy nabyly vrch. Tato nepříznivá změna biochemického stavu buněk nastává při dlouhodobě zvýšené hladině Hcy a trvá tak dlouhou dobu, po jakou si člověk ponechá zvýšenou hladinu Hcy v krvi. Jen proto se po dosavadních léčebných postupech nádorová onemocnění opakují, ať v původně postiženém orgánu, nebo jinde v těle.

Dostáváme se tak znovu a z jiné strany k všeobecně platnému poznatku, že porucha metabolizace Hcy se zvýšením jeho hladiny je příčinou vzniku mnoha různých civilizačních chorob nádory nevyjímaje.

Snaha doplnit vžitý způsob léčení nádorů o snížení hladiny Hcy vyvolává názorový střet s onkology a internisty, kteří společně hlásají, že onkologičtí pacienti nesmějí dostat kyselinu listovou a vitamín B12 protože by došlo k podpoře růstu nádoru. Praxe ukazuje, že co platí pro zdravé mladé buňky pěstované na tkáňových kulturách, neplatí pro nádorové buňky, které sice mají některé rysy mladých buněk, ale úplně jiný metabolismus. Ostatně s nádorovými buňkami tento pokus nikdo nezopakoval. Zdá se, že odmítání podávat kyselinu listovou a B12 pacientům s nádory má podobu rafinované dezinformace. Domýšlíme-li se nejhoršího, může byt jejím účelem nevyléčit pacienta, ale udržovat ho ve stavu, kdy bude opakovaně potřebovat chemoterapii. Pokud je to tak, pak by to znamenalo, že lékaři v těchto případech léčí tak, "aby si zachovali nárok na prémie" od farmaceutických firem a ne, aby nejlepším možným způsobem pomáhali pacientům.

Výsledky léčení nádorů v duchu poznatků Američana McCullyho ukazují, že je vše jinak: zatím jednoznačně potvrzují správnost hypotézy, že i nádory patří mezi civilizační choroby a že vyšší Hcy podněcuje jejich vznik. Z tohoto zjištění vyplývá jediný závěr: chceme-li definitivně zvládnout nádorová onemocnění, musíme se odhodlat k užívání trojice vitamínů, nezbytných pro bezporuchovou metabolizaci Hcy. Naše poslední výsledky léčebné podpory pacientů s nádorem usnadňují orientaci v problému a také rozhodování čemu kdo chce věřit. Zdraví je majetek, který vyžaduje péči: Člověk, jako jeho majitel se musí rozhodovat, jak s ním účelně naložit. Takové rozhodnutí za něho nemůže udělat nikdo druhý.

Dnes je toto rozhodování snadnější. Případy pacientů s nádory z posledních měsíců, kteří přijali doporučení podpořit imunitu a snížit Hcy, jsou neuvěřitelné: vymizení metastáz z jater u karcinomu tlustého střeva, zmenšení karcinomu prsu z rozměru 3x5 cm na velikost hrášku, zmizení karcinomu na děložním čípku, uklidnění myeloidní leukémie a vymizení mnohočetného meningeomu na spodině mozku.

Ve všech případech šlo o podávání kyseliny listové spolu s B6 a B12 se sledováním poklesu hladiny Hcy po šesti týdnech a případným zvyšováním jejich dávky až do nalezení dolní hranice individuálního rozpětí hladin.

Již staršího data je řada případů, kde po použití potravinových doplňků podporujících imunitní systém došlo k prodloužení života a zmírnění bolestí doprovázejících nádorové onemocnění. Těchto přípravků je celá řada a využití některých z nich je dalším nezbytným krokem, který zvyšuje naději na konečný příznivý efekt léčebného úsilí.

Tyto výsledky neopravňují nikoho vyslovit cokoli na způsob, že se podařilo najít jak vyléčit rakovinu. Takové hodnocení přísluší odborníkům, kteří požadují důkazy a u nádorů i splnění limitů přežívání pacientů po léčení. Chtít konečné hodnocení je v tuto chvíli předčasné. Zřetelně je patrné, že výsledky léčení popsaným postupem jsou lepší, než výsledky onkologů, kteří je neužívají. V tuto chvíli je to zcela jasně způsob, který určitě zlepšuje výsledky léčení nádorového onemocnění, protože postihuje příčinu jejich vzniku.

Na závěr osobní poznámka: Ke konci studia medicíny jsem si přál, abych nikdy nemusel léčit onkologické pacienty. Dnes prožívám zvláštní druh uspokojení, když při večerních konzultacích po telefonu se mi ozve další pacient, nebo pacientka s nádorovým onemocněním. Vnímám to jako šanci pro dalšího člověka, kterému se snad také podaří přinutit nádor k ústupu, nebo alespoň zastavit jeho růst. Konzultace probíhají na č.tel. 607 689 959 (jen večer 20,30 - 22 hod.).

Homocystein (Hcy) a poškození vaziva, revmatická onemocnění.

Hyperhomocysteinémie (hyHcy = zvýšení hladiny Hcy v krvi) znamená intoxikaci organismu, při které dochází nejprve ke zvýšené tvorbě volných radikálů, k porušení enzymů a mitochondrií. Toxicita Hcy se spolu s prve vyjmenovanými faktory podílí na poškozování elastinu a tím i elastických vláken, které vytvářejí důležité vazivové struktury v pohybovém ústrojí a dalších orgánech. Při hyHcy dochází i poruše kvality produkovaného kolagenu. Vzniká tak porucha vaziva komplexního charakteru, která se projevuje nejen na kloubech, ale i na kůži a na onemocněních vnitřních orgánů.

Prvním onemocněním mimo KVO, které bylo dáno do souvislosti s hyHcy, bylo zánětlivé revmatické onemocnění kloubů. U nemocných s touto diagnózou byly v krvi nalezeny vyšší hladiny Hcy, než u zdravých kontrol. Pokud přijdou tito nemocní v samém začátku onemocnění, zlepšení se dostavuje velmi rychle, někdy již v průběhu snižování hladiny Hcy. Viděl jsem zcela čerstvé revmatické postižení malých kloubů ruky, kde otoky a bolestivost vymizely za 48 hodin po začátku léčení. Způsob léčení nezáleží při tom na tom, zda jde o postižení drobných kloubů prstů, nebo velkých kloubů.

Při praktickém využívání těchto poznatků v poradně se ukázalo, že metabolická porucha s hyHcy je také v pozadí "zánětů" Achillových šlach, ale i některých periarthritid a bolestivých stavů, které souvisejí se ztrátou pevnosti vazů, propojujících jednotlivé segmenty i jednotlivé obratle páteře. Pro lékaře se znalostí těchto poznatků není problém si představit možné varianty míst, kde dochází při porušení vazivových vláken ke ztrátě pevnosti spojů, abnormální pohyblivosti meziobratlových plotének, ztrátě pevnosti kloubních chrupavek a dalším poruchám či onemocněním, které plní čekárny revmatologů a ortopédů. Všechny tyto potíže se po odstranění hyHcy stabilizují a po uvolnění prostoru pro regenerační procesy a s využitím náhradních zdrojů enzymů se dosti zlepšují. Rychlost regenerace závisí na věku. U seniorů jde o řadu měsíců.

Vazivová vlákna tvoří nosnou a pevnostní strukturu cév a dutých orgánů zažívacího traktu. U pacientů s tepennými aneurysmaty byly rovněž zjištěny zvýšené hladiny Hcy, proti zdravým kontrolám. Aneurysmata vznikají při HyHcy ztrátou pevnosti vazivové sítě, která představuje "kostru" tepny - její nosnou strukturu. V místě většího poškození vláken neodolá stěna tepny tlaku krve a začne se vyklenovat. Zdá se, že Hcy si vybírá ke svému působení více namáhaná a již poškozená místa, v nichž poškození dovede až k jejich prasknutí. Obdobou jsou žilní varixy na dolních končetinách a hemeroidy. U nich se často přidává porucha závěsného vazivového aparátu konečníku, takže dochází k jeho výhřezávání.

Poruchy vaziva patří mezi příčiny zánětlivých onemocnění střev. HyHcy, při které tato onemocnění vznikají, zároveň připravuje jejich trombotické komplikace, pro které jsou tato onemocnění tak obávaná. Včasné zvládnutí hyHcy by mělo být u těchto onemocnění prvním léčebným krokem. Jsou již první informace o úbytku obtíží při poruchách žlučníku (záněty i kameny) po podání deficitních vitamínů v kombinaci s enzymovými potravinovými doplňky.

V denní praxi se ukázalo, že mezi následky poruchy metabolizace Hcy patří i osteoporóza a že se hyHcy nějakým způsobem podílí také na vzniku artróz a deformujících onemocněních kloubů a páteře. Kombinované léčení (vitamíny a enzymy) sníží bolestivost těchto stavů a zbrzdí, až zastaví jejich progresi. Postiženým se zvýší dlouhodobě pohyblivost - pokud dbají o neustálý příjem doporučených vitamínů a enzymů. U osteoporózy je další podmínkou léčebného úspěchu dodávání potřebných minerálů.

HyHcy má negativní vliv také na vazivová vlákna v kůži. Tyto projevy včetně celulitidy jsou v samostatné kapitole

Onemocnění z postižení vaziva, s výjimkou pokročilých tepenných aneurysmat a některých žlučníků, neohrožují bezprostředně život člověka. Ohrožení tu však je. Poruchy vaziva signalizují aktivitu hyHcy a její pravděpodobná další působení. Nejčastěji je v souběhu akcelerovaná ateroskleróza a sklon k tromboembolismu. Nebývá nutné léčit poruchy vaziva jako samostatná akutní, život ohrožující onemocnění. Je možné a účelné léčit rovnou příčinu - metabolickou poruchu s hyHcy. Toto léčení "zabijí více much jednou ranou": snížení hladiny Hcy přináší současně úlevu z "revmatických" potíží a zároveň spolehlivou prevenci KVO:

K této kapitole patří tato souhrnná doporučení:

Při kterémkoli z výše popsaných projevů je třeba se přesvědčit se o aktuální hladině Hcy a podáním standardní dávky kyseliny listové a vitamínů B6 a B12 a po 6 týdnech jejich užívání ověřit druhým vyšetřením zda buňky zareagovaly potřebným snížením Hcy.

Také je obvykle třeba nahradit enzymy poškozené HyHcy a stárnutím vhodným potravinovým doplňkem. Kontrola účinnosti je převážně podle změn subjektivních obtíží a pocitů. U onemocnění vzdorujících popsanému léčení je třeba se pokusit o nápravu funkce mitochondrií vysokými dávkami koenzymu Q10.

Homocystein a kůže člověka - projevy stárnutí, celulitida.

Biochemici dali homocysteinu (dále Hcy) označení podivuhodná molekula pro jeho mimořádnou biochemickou reaktivitu. Ta je tak velká a pestrá, že by bylo možná jednodušší vyjmenovat choroby, na jejichž vzniku se zvýšený Hcy žádným způsobem nepodílí, než psát seznam onemocnění ne, jejichž vzniku a vývoji se Hcy spoluúčastní.

Při poruše metabolizace Hcy se zvýšením jeho hladiny v krvi - hyperhomocysteinémií (dále hyHcy) vzniká více druhotných poruch a abnormalit: porucha enzymů a tím narušení průběhu biochemických procesů v buňkách, je podpořen vznik volných radikálů, čímž spouští poškození mitochondrií, poškození v cévách, vazivu a dalších tkáních.

Svěží vzhled kůže a zachování mladistvých tělesných tvarů závisí především na "zdraví" vazivových vláken zpevňujících kůži. Nepřítelem pevnosti vazivových vláken je zvýšení hladiny Hcy v krvi způsobené převážně nedostatkem kyseliny listové spolu s vitamíny B6 a B12. Nedostatek zmíněných vitamínů brání normální metabolizaci Hcy, ten se hromadí v krvi a jakoby nahlodával vazivová vlákna a ještě v nich vyvolával změny podobné zánětu. Nezáleží na tom, je-li vazivové vlákno narušeno samotným toxickým působením Hcy, nebo zda jsou poškozeny jeho enzymy či mitochondrie, nebo jej napadají zmnožené volné radikály. Výsledkem je, že kůže ztrácí vlákna vaziva, která mají zpevňovat lidskou pokožku ve všech směrech možného namáhání.

Silně devastující vliv Hcy na vazivová vlákna zpevňující kůži v období nárůstu hladiny Hcy se u mnoha lidí prozradí rychlým vznikem a prohlubováním vrásek a také vznikem váčků pod očima. Úbytek a porušení vazivových vláken se projeví také poklesnutím ňader a deformací boků. Tyto změny se mohou kombinovat s obezitou, nebo celulitidou. U těchto kombinací nedochází k tak intenzivní vrásčitosti, jako u štíhlých, nebo dokonce hubených lidí.

Změny elasticity kůže při stárnutí jsou ve své podstatě způsobené zvýšenou hladinou Hcy. V této situaci je málo účinné se uchylovat ke kosmetickým prostředkům a procedurám. Investice do kosmetických prostředků a procedur se míjejí účinkem, pokud jim nepředchází péče o snížení hladiny Hcy do fyziologických mezí.

Účelné je se nejprve přesvědčit vyšetřením s vitamínovým testem, že metabolismus Hcy normálně reaguje potřebným snížením jeho hladiny. Teprve po vyloučení jeho škodlivého působení je na místě využití kosmetiky a kosmetických procedur. Postup vzhledového stárnutí se tak výrazně zpomaluje, nebo i na čas úplně zastavuje. Rozvoj zevních známek stárnutí je svým způsobem varováním: doprovází navenek nepozorované ubývání aktivity enzymů. Zrychlené stárnutí tak upozorňuje na zvyšující se riziko infarktu, nebo mozkové příhody.

Celulitida nepatří do obrazu přirozeného stárnutí, je to onemocnění kůže, které může začínat již u dívek v předpubertálním věku. Je to další chorobný stav, jehož vznik je spojen se škodlivým působením vyšší hladiny Hcy v krvi. Vznik celulitidy také souvisí s dlouhodobými dietními chybami, v nichž hraje hlavní roli deficit zdrojů kyseliny listové a vitamínu B6, případně B12 s následnou poruchou metabolizace Hcy. Do vzniku celulitidy se zaplétají navíc hormonální poruchy, hormonální antikoncepce a substituční léčení hormony a také poruchy v zásobení ostatními vitamíny a minerály. Zdá se ale, že u většiny postižených žen a dívek je pro vznik celulitidy rozhodující porucha ve zpracovávání vzniklého Hcy se vzestupem jeho hladiny v krvi. Nasvědčuje tomu dosti častý nízký věk postihovaných, v němž hormonální poruchy a antikoncepce ještě nehrají roli.

V odborné literatuře se mechanismus vzniku celulitidy popisuje jako kombinovaná porucha metabolismu tuku a vody v kůži, přesněji v její spodní vrstvě - v podkoží.

Patologové popisují změny při celulitidě jako zbytňování tukových buněk, které je spojené s hromaděním vody v tkáni. V dalším rozvoji onemocnění hraje roli zvyšující se tlak zbytnělé tukové tkáně na cévy. Zhoršené krevní zásobení s poklesem dodávání kyslíku a zhoršeným odtokem žilní krve může vést i k otokům dolních končetin. V kombinaci s nadváhou a cukrovkou se pak často objevují bércové vředy.

U celulitidy je dosti častý rodinný výskyt. Má-li matka celulitidu, je namístě začít u dcer s prevencí před 10. rokem věku. Léčení rozvinuté celulitidy bývá zdlouhavé. Po snížení hladiny Hcy na fyziologickou hodnotu a jejím udržování v tomto stavu dochází k pomalé přestavbě celuliticky změněné podkožní tukové tkáně a většinou se jen zvolna mění v normální podkožní tkáň. Pravidelná pohybová aktivita je důležitá pro prevenci a nezbytná pro vyléčení.

Masáže, ať samotné, nebo s použitím "zaručeně účinkujících" krémů jsou vhodné, protože podporují normální krevní oběh v kůži. Většinou samy o sobě nestačí podobně jako proti rozvoji vrásek a dalších stařeckých změn kůže. Přibývá žen, které pochopily, že dosažení "normalizace" v metabolizaci Hcy je pro moderní ženu a vlastně pro každého moderního člověka, základním předpokladem pro udržení zdraví.

Celulitida a stařecké změny kůže jsou nejen nepříjemné vzhledově a také tím, jak se dotýkají sebevědomí postižených. Ještě k tomu jsou vysílaným upozorněním, že v organismu je metabolický stav, který může vyústit v infarkt, Alzheimerovu chorobu, mozkovou příhodu, nebo nádorové onemocnění. Poznatky o poruše metabolizace Hcy tak na sebe opět upozorňují tak, aby bylo zřejmé, že se nevyplácí je podceňovat.

Málo lékařů zatím poznalo a pochopilo, jak velký objev lékařská věda poznáním významu Hcy učinila a jak lze k lepšímu změnit zdravotní stav občanů jeho využíváním. Je hodně laiků, kteří vyslovují pochybnost: "Kdyby to bylo tak převratné, tak s tím budou pracovat všichni lékaři, budou o tom psát noviny, mluvit televize….." Ve své nezasvěcenosti si neumějí představit, že část lékařů, zejména renomovaných odborníků, má obavy, že by je využívání poznatků o Hcy připravilo o příjmy, které jim plynou z doporučování a rozsáhlého předepisování farmak a z dalších vazeb k farmaceutickému průmyslu.

Tito lékaři "udávají tón mody" ve zdravotnictví: podle jejich doporučení se řadoví lékaři seznamují s novinkami a podle nich léčí. Pracovat s Hcy se v doporučeních odborníků tak hned neobjeví. Naopak, střeží každou skulinu, kudy by tyto informace mohli do medií proniknout. Řadoví lékaři tak vůbec nic netuší o významu Hcy pro zdraví. Nevědí, že bez využívání toho, co o Hcy víme, léčí nekauzálně, to znamená, že jejich léčení většinou nepostihuje podstatu choroby a je proto málo efektivní.

Snaha o prosazení poznatků o Hcy k využití ve zdravotnictví naráží na urputný odpor lékařských špiček a je proto zatím neúspěšná. Občanům nezbývá než se o upevnění svého zdraví využitím poznatků o Hcy postarat sami.

Homocystein: Neurologické a psychiatrické poruchy: Parkinsonismus, Alzheimer, RS, únavový syndrom, epilepsie a migrény.

Článek jednoho z našich předních kardiologů v zářiovém Kardioforu mě nutí znovu klinikům připomenout, že homocystein (Hcy) je ve vztahu k lidskému zdraví výrazně významnějším faktorem než cholesterol a než si lékaři umějí představit. Začalo to být patrné po té, co se v devadesátých letech začaly objevovat informace o jeho účinkování při vzniku chorob mimo kardiologii. Jedna z prvních zpráv z oborů neurologie a psychiatrie uváděla zjištění vyšších hladin Hcy u pacientů s depresemi ve srovnání s kontrolní skupinou zdravých osob.

Podobná zpráva se objevila o demencích a týkala se i obávané Alzheimerovy choroby (AD). V tomto případě výzkum zcela jednoznačně odhalil příčinný vztah mezi poruchou metabolizace Hcy a vznikem onemocnění. Vědci provedli několik šetření na skupinách pacientů s kognitivními poruchami. Bylo známé, že u těchto pacientů se z roku na rok zhoršuje řešení myšlenkových úloh. Podáváním kyseliny listové se toto zhoršování zastavilo a u některých účastníků bylo dokonce patrné zlepšení jejich mentálního výkonu. Kognitivní poruchy jsou předstupeň AD a nejsou-li správně léčeny, přecházejí ve zjevnou AD. U osob s kognitivní poruchou, které začaly systematicky užívat kyselinu listovou s vitamíny B6 a B12, rozvíjení nemoci nepokračovalo.

Tyto výsledky směřují k jednoznačnému závěru: U AD se z učebnic vymazává označení, že původ nemoci je neznámý. Pacienti by měli vědět, že součástí každého léčení kognitivních poruch a AD by mělo být podávání vysokých dávek kyseliny listové s vitamíny B12 a B6. Pokud lékař předepíše pouze léky nabízené farmaceutickou chemií, neléčí pacienta kauzálně. To znamená, že se nesnaží zasáhnout vlastní příčinu nemoci a ponechává pacienta jeho neblahému osudu.

Vztah mezi hladinou Hcy a rizikem AD určuje tento poměr: U osob s hladinou Hcy v rozmezí 9,0 - 15,0 mmol/l je riziko postižení AD 1,8 x vyšší, než u osob jejichž hladina Hcy se udržuje pod 9,0 mmol/l.

Tato upozornění považuji za nezbytná po zkušenosti z podzimu 2003, kdy na lékařském sympoziu v Praze neuvedl asistent moravské psychiatrické kliniky v seznamu potřebných vyšetření pro stanovení diagnózy AD (nebo její předzvěsti) vyšetření Hcy. A na dotaz "proč zamlčel, že příčina AD je již známá?", odpověděl: "u nás na klinice o Hcy víme, ale, nepovažujeme jej za natolik významný faktor, aby o něm na tomto sympoziu musela být řeč." Taková reakce nedává o dotyčném pracovišti dobrý obraz. Zdá se, že některým lékařům bude třeba připomínat: "nelze slevovat z etických zásad a dávat přednost ekonomickým zájmům před zájmy pacientů".

U vzniku těchto onemocnění se většinou uplatňují 2 faktory: nedostatek metylových skupin, které jsou základním stavebním materiálem pro tvorbu kvalitních bílkovinných struktur v nervové tkáni a neurotoxicita Hcy. Pod tímto označením je namístě si představit, že toxicita Hcy přelaďuje nervový systém do té míry, že se mění i jeho dráždivost. Tím se mění průběh šíření nervových vzruchů a podmínky pro průběh biochemických procesů v mozku a celé nervové soustavě. Působení vyšší hladiny Hcy lze v centrálním nervovém systému také přirovnat k funkci zesilovače:

Proto se při zvýšené hladině Hcy snadněji uplatní kupříkladu abnormální nervové vzruchy, které charakterizují epileptický záchvat. Při vyšší hladině Hcy se mění vyladění nervového systému tak, že mohou probíhat abnormální děje. Člověk se stává mnohem vnímavějším ke stresujícím faktorům. Při vyšší hladině Hcy tak vznikají migrény, bolesti hlavy, poruchy soustředění, poruchy spánku a změny nálad až po deprese, nebo naopak se rozvíjí agresivita.

Vyšší hladiny Hcy proti zdravým kontrolám byly zjištěny také u pacientů s roztroušenou sklerózou, u které se na vzniku nemoci podílí ještě autoimunitní procesy. Stejně byly zjištěny vyšší hladiny Hcy u pacientů s Parkinsonovou nemocí. U všech těchto chorob nemusí stačit k jejich zastavení jen podávání kyseliny listové spolu s B12, B6, případně ještě s B2. Velmi často dochází ke zlepšení až po podání přípravků obsahujících dostatečnou škálu enzymů. U části pacientů je nutné pro dosažení pozitivního výsledku léčení sáhnout ještě po aplikaci velkých dávek koenzymu Q10.

Využití tohoto prostředku je nutné tam, kde předpokládáme poruchu funkce mitochondrií. Tyto miniaturní energetické centrály porušuje především působení volných radikálů a k obnovení jejich funkce jsou zapotřebí velké dávky koenzymu Q10. Zdá se, že právě tato porucha je příčinou většiny těžkých chronických únavových syndromů. Po snížení hladiny Hcy se některé únavové syndromy trochu zlepší. Po podání rostlinných extraktů obsahujících rostlinné enzymy, se zlepší o další krok. Poslední zlepšení pak přináší koenzym Q10, ale ve vysokých dávkách (30 mg/den nestačí).

Bude napínavé čekat, zda po uplatnění prevence postavené na udržování nízké hladiny Hcy a při současném využívání vhodných potravinových doplňků, se také zlepší mezilidské vztahy a poklesne zločinnost. Vlastnosti Hcy, které se uplatňují při hyHcy, zejména jeho neurotoxicita, působí tak, že se to dá očekávat.

Homocystein (Hcy) - ovlivňuje zdraví a výkonnost sportovců

Lékař se vztahem ke sportu, který je zasvěcený do problematiky Hcy, má možnost pozorovat, jakým způsobem porucha metabolizace Hcy ovlivňuje výkonnost sportovců. Tyto vlivy jsou patrné na každé úrovni provozování sportovní činnosti, nejmarkantnější jsou u vrcholových sportovců. Jejich „vrcholová existence“ je na hladině Hcy bezprostředně závislá, a to nepřímo podle principu: čím nižší Hcy, tím lepší výsledky a tím delší vrcholové období.

Hcy je nezbytný produkt buněčného metabolismu. V našich buňkách vzniká a má se tam přeměňovat v další užitečné látky. Pokud tato přeměna vázne, Hcy se hromadí v krvi a začne se uplatňovat jako toxická látka. Lidské tělo nevydrží dvojí zátěž: toxické působení Hcy a vrcholový trénink a začne selhávat. K pochopení principů obrany před negativním působením Hcy v organismu sportovce je dobré pročíst první kapitoly těchto stránek ještě před pokračováním ve čtení této stati. Zvýšený Hcy má na sportovní výkonnost negativní vliv, a to hned na několik způsobů:

Nejméně nápadné prvotní projevy: Zhoršení nálady, ztráta chuti k trénovat, pokles síly, zhoršení vytrvalosti, narušení dokonalosti pohybové koordinace, snížení kvality sportovního myšlení a rozhodování, náhlý vznik negativního pohledu na vlastnosti, nebo jednání jiného člena družstva, nebo sportovního kolektivu. Tyto nenápadné projevy se většinou považují za běžný doprovod života, ale ve skutečnosti signalizují počátky toxického působení Hcy v organismu. Projevují se v kterékoli jeho části včetně mozkových funkcí.

Výraznější projevy: zhoršení spánku, větší unavitelnost a větší potřeba odpočinku, celkový pokles úrovně sportovního výkonu do stavu označovaného obvykle jako „přetrénování“. Projevy jsou odlišné podle jednotlivých druhů sportů: u kopané je typickým projevem neschopnost dát gól a výpadky v obranné činnosti. U dalších kolektivních míčových her a u hokeje je to podobné.

U individuálních sportů se objevují v rozhodujících pokusech problémy s technikou, nebo neschopnost zopakovat výkony z tréninku, nebo rozcvičování. U kolektivních sportů často doprovází tyto stavy méně ostré myšlení v hodnocení herních situací s deficitem v bleskovém rozhodování a při volbě optimálního řešení. Sem také patří „ztráta intuice“ k úspěšnému zakončení herní akce. Jmenovat hráče, kterých se to v poslední době týkalo, asi není třeba.

Ke sportu zaměřený lékař, který o vlastnostech Hcy a jeho působení v lidském těle něco ví, rozpozná podle výkonu i na dálku, že sportovci je souzeno odejít ze sportovního výsluní a ve stínu průměru čekat, jestli se jeho stav nějakou náhodou nezlepší. Come back se občas podaří u žen po mateřské dovolené. U mužů je to těžší, protože jim nepomáhají hormonální změny v průběhu těhotenství a jejich hladina Hcy bez léčení s přibývajícím věkem stoupá.

V dalším stupni se vyšší Hcy projevuje poruchami zdraví sportovce: Kromě běžných projevů civilizačních chorob (CCH), jako je zvýšení krevního tlaku, cholesterolu, nebo krevního cukru, žaludečních vředů, depresí, únavového syndromu a různých forem revmatismu, postihují sportovce zejména poruchy pohybového ústrojí. Jde o poškození vazivových vláken vyšším Hcy, který buď vyvolá jejich samostatné onemocnění, nebo výrazně zvýší dispozici k úrazu v porušeném místě. Je tu přímá souvislost se sportovním přetížením, které jakoby předurčuje kde k postižení vaziva kloubů a šlach dojde.

Běžné CCH u sportovců není třeba rozvádět, protože jejich léčení a prevence jsou shodné jako u nesportujících občanů a jsou popsány v příslušných kapitolách těchto stránek. „Záněty“ Achillových šlach, „třísla“ a postižení vaziva přetížených kloubů a skloubení třeba nártů jsou jakoby předvedení zlomyslnosti přírody. O „zlomyslnosti“ lze s nadsázkou mluvit proto, že Hcy si „vybírá“ pro toxické poškození elastických vláken vaziva jako naschvál partie vaziva hodně zatěžované při tréninku a vlastních soutěžních výkonech. V postižených partiích se objeví bolestivost, která se zvyšuje při jejich namáhání a někdy při jakémkoli i umírněném pohybu.

Tyto stavy se někdy daří úspěšně operovat, jindy jsou důvodem dlouhých výpadků z tréninku a často jsou příčinou předčasného ukončení kariéry vrcholového sportovce. Příčinu se podařilo poznat: Hcy poškozuje elastická vlákna vaziva tím, že v nich svojí toxicitou vyvolává stav blízký, nebo podobný k zánětu. Při poraněních brání tvorbě kvalitního kolagenu. Namáhání takto poškozených vláken vyvolává bolest a snadno vede k jejich potrhání. Podrobnější popis je v kapitole 8 (Hcy a poruchy vaziva).

Častým problémem sportovců jsou bolesti v zádech. Mechanismus jejich vzniku je dobré si umět představit. Dochází k nim tenkrát, když se jednak sníží pevnost vazivových vláken vyztužujících meziobratlové ploténky a pevnost svazků vaziva spojujícího obratle mezi sebou. Ploténky se pak mohou zploštit, posunout, nebo při poranění dovolí dvěma sousedním obratlům, aby se k sobě přiblížily na menší vzdálenost, než jaká je od přírody určena. Tím se zmenší světlost okénka, které vytvářejí dva proti sobě stojící žlábky postranních výběžků sousedních obratlů. Okénko slouží pro průchod nervů a při zmenšení vzdálenosti sousedních obratlů začnou kostěné okraje okénka stlačovat procházející nerv a vzniká bolest. Porušené meziobratlové vazivové spojení vede ke vzniku podobných příznaků.

Bolest vymizí v případě, že se rehabilitací podaří obnovit původní vzdálenost a postavení obratlů vůči sobě. Pokud se to nepodaří, tak nastupuje dlouhodobý mechanismus. Okraj kostěného okénka se v místě stlačeného nervu začne odbourávat a okénko se časem zvětší. Po jeho rozšíření bolest vymizí. To je dlouhodobý proces, na jehož proběhnutí několik týdnů nemusí stačit. U starých lidí bylo možné zaznamenat jeho trvání i 18 měsíců.

Z praxe se ví, že k poranění kolenních menisků dojde snadněji, to znamená s uplatněním menší síly, u jedinců s vysokým Hcy ve srovnání s osobami, které se starají, aby jejich hladina Hcy byla co nejnižší a tím jejich vazivo co nejpevnější. Teprve nízký Hcy dává vazivové tkáni možnost úspěšné regenerace po zranění a poskytuje naději na dobré vyléčení.

Hcy po ukončení aktivit vrcholového sportovce: Poučné je sledovat vývoj zdravotního stavu bývalých vrcholových sportovců, kteří rychle přešli od režimu tréninkové zátěže k režimu málo sportujícího člověka. U těchto jedinců se relativně často objevuje rychlý nástup příznaků CCH a někdy i nečekané postižení některou z náhlých příhod srdečně-cévních onemocnění (infarkt, mozková příhoda, zánět žil s embolií). Je to důsledek toho, že vydatná vytrvalostní zátěž přispívá k alespoň malému snížení hladiny Hcy v údobí intenzivního tréninku. Po ukončení pravidelného vytrvalostního zatěžování hladina Hcy vystoupá na hodnotu, na které by byla, pokud by dotyčný jedinec nesportoval.

U jedinců s geneticky daným předpokladem pro vyšší hladiny Hcy zaznamenáváme v dalších letech při seniorských soutěžích náhlá úmrtí přímo na hřišti. Bez vyšetření Hcy se riziko takového postižení nedá běžnými vyšetřeními včas odkrýt.

Proč těchto poznatků nevyužívají sportovní lékaři v péči o sportovce? Odpověď je jednoduchá: Nemají se to odkud naučit. Poznatky popsané v této kapitole nejsou v učebnicích pro lékaře přes to, že světová literatura o Hcy čítá přes 10.000 vědeckých publikací. Není v silách zaměstnaného lékaře vybrat z nich to důležité pro sportovní medicínu a naučit se to používat. Navíc se nikde nedozví, jak významný je Hcy pro lidské zdraví a pro výkonnost sportovce. Od pokusů seznámit se s poznatky o Hcy odrazují lékaře záměrné dezinformace, kterými chrání část lékařů své ekonomické zájmy a současně ochraňují farmaceutické firmy před poklesem počtu pacientů, které oba partneři potřebují pro vytváření zisku.

Využívání poznatků o Hcy a jeho snižování se ukazuje jako základní podmínka k vytvoření dobrých zdravotních předpokladů pro účinný sportovní trénink a k zajištění dlouhého období podávání vrcholných výkonů. Pokud se v celém zdravotnictví nepodaří dosáhnout změny v přístupu k Hcy a příčině CCH, není naděje k samostatnému využívání těchto poznatků ve sportovní medicíně. Sportovci se zatím musejí postarat sami o sebe. Potřebné informace o vyšetřování Hcy obsahuje kapitola 12.

Praktická využitelnost poznatků

o homocysteinu (Hcy) a o možnostech si Hcy nechat vyšetřit.

Těm, kteří si již dokázali pro sebe stanovit cenu svého zdraví a ohodnotit význam možnosti si je zachovat v neporušeném stavu, je určeno sdělení jak a za jakých podmínek je možné si prevenci a podporu léčení CCH zajistit.

Vyšetření hladiny Hcy v krvi s vyhodnocením v souladu s poznatky, které vyplynuly ze shrnutí a zobecnění poznatků o příčinách CCH a léčení komplikovaných případů se provádí zatím výhradně v Poradně podpory zdraví v R.M.A. Centru v Praze 7, tř. Dukelských hrdinů 17.

Vyšetření není hrazeno ze zdravotního pojištění. K vyšetření se zájemce objednává na č. tel. 233 378 809. Vyšetření není zaměřeno na zkoumání a upřesňování jednotlivých obtíží, ale na určení velikosti poruchy nitrobuněčného metabolismu, která je jejich příčinou a na zjištění jak se porucha mění směrem k normálu po podání standardní dávky nedostatkových vitamínů. Výsledek se porovnává s údaji o zdravotním stavu, rozumí se o slábnutí a mizení původních obtíží. Hned v úvodu u všech a později znovu u osob, u nichž snížení Hcy není dostačující, se pátrá po známkách případných dědičných rysů rizik, které každý zájemce o vyšetření uvede do svého dotazníku.

Cena jednoho vyšetření byla již několik let 1.000,- Kč; od 1. 5. 2008 je nutné kalkulovat se vzestupem cen zahrnutých zdravotnických služeb a zvýšit cenu vyšetření v poradně na 1.600,- Kč. Kontrolní vyšetření po šesti týdnech se platí samostatně. Pacient neplatí jen za biochemické vyšetření, platí za celou poradenskou činnost (i za poskytnutí know-how, které jiná pracoviště zatím nejsou schopná poskytnout) včetně budoucích konzultací po telefonu.

Zájemci o konzultace mohou volat večer na č. tel. 607 689 959 (v době 20:30 - 22 hod.). Odběr krve k vyšetření se provádí ráno nalačno v pracovních dnech v rozmezí 8:30 – 8:50 v R.M.A. Centru. Po zaplacení v recepci obdrží zájemce poukázku na vyšetření krve, časové objednání k další části vyšetření a formulář, který může vyplnit až po odběru krve, ale nutně před vstupem k lékaři na 2. část vyšetření. Pro mimopražské zájemce jsou přednostně vyhrazeny pondělky a středy (mimo první středu v měsíci).

V tyto dny je možné absolvovat ráno odběr krve a již po 14. hodině se dozvědět výsledek stanovení Hcy při dokončení vyšetření. Po vyšetření obdrží účastník doporučení léčebného postupu a další rady podle zdravotních problémů, s nimiž do poradny přichází. Pro zájemce ze vzdálených míst, kteří nestihnou odběr do 8,50, je možno odebrat krev v době 11,30 – 11,50 s tím, že výsledek se dozvědí pozdě odpoledne, nebo v SMS druhý den. Upřesnění léčby se dojedná po telefonu večer v době vymezené pro konzultace.

Kontrolní vyšetření se provádí zpravidla po 6 týdnech vitamínové léčby. Osoby s normální reaktivitou buněčného metabolismu obdrží jeho charakteristiku a doporučení dlouhodobých opatření. U těchto osob není další vyšetření zpravidla nutné dříve, než za 2 roky. U osob se zjištěnou poruchou reaktivity buněčného metabolismu, které se řadí mezi mimořádně rizikové, péče pokračuje jako individuální až do nalezení konečného řešení se snížením rizika.

Firmy a větší instituce mohou využít možnost objednat si provedení prevence pro management, nebo pro všechny zaměstnance a úhradu si započítat do nákladů. První část vyšetření a instruktáž se provádějí skupinovým způsobem. Navíc se celá akce provádí v sídle firmy, takže se minimalizují časové ztráty zaměstnanců. Podrobnější informace s nabídkou si lze vyžádat e-mailem na adrese: atero@razdva.cz. Provedení lze rozšířit o instruování závodních lékařů, aby v dalších letech mohli provádět stejné prohlídky podle předvedeného modelu sami.

Není vhodné začít prevenci, nebo léčení některé z CCH, braním vitamínů bez znalosti hladiny Hcy v krvi. Dotyčný může být jedním z 20 – 25 % jedinců s horší odpovědí na standardní dávku vitamínů; pak je většinou i smolařem, že je nositelem výraznějšího rizika KVO. Tuto rizikovost nelze bez vyšetření Hcy před podáním první dávky vitamínů odhalit a je nepříjemné dostat infarkt ve chvíli, kdy se člověk stále ještě domnívá, že je proti němu chráněn, protože bere vitamíny, o nichž se obecně ví, že Hcy snižují.

Kapacita poradny v R.M.A. Centru, má stále ještě rezervy a nečiní problémy zvládnout vyšší počty pacientů. Svaz pacientů má informace, že Hcy si lze nechat stanovit také v Plzni, v nemocnici v Ústí nad Orlicí, v Baťově nemocnici ve Zlíně, ve FN v Olomouci a v Brně. V Praze vyšetřují homocystein ještě v Nemocnice na Homolce a ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze 2.

Některá z těchto zařízení hodnotí výsledky vyšetření způsobem, který poškozuje pacienty. Jiná zařízení nehodnotí výsledky vůbec, nebo jen ty skoro normální. Pokud hyHcy vzdoruje normální dávce vitamínů, nebo je ve výsledcích jiná komplikace, nemají odlehlá pracoviště s řešením těchto problémů zkušenosti a pacienti nakonec přijedou k nám. V těchto případech se nejednou při opakovaném vyšetření potvrdilo, že nepravděpodobný výsledek byl skutečně chybný a pacient platil za vyšetření znovu, protože nebylo podle čeho mu poradit.

Tyto problémy plynou z toho, že MZ se dosud neujalo role koordinátora, nezadalo vypracování závazné metodiky, která vyloučí technické chyby ve zpracování vzorků a naučí další lékaře poradenskou práci i s posuzováním složitých případů. K práci těchto lékařů patří automaticky zájem na přesnosti výsledků, které jim laboratoř dodává; stávají se hlídači kvality práce laboratoří. Tento dohled dnes neexistuje a tomu odpovídají někdy “dosti podivné” výsledky vyšetření.

Užitná hodnota stanovení hladiny Hcy v krvi a dnešní ceny vyšetření.

Cenové úpravy, obvyklé směrem nahoru, jsou všem nepříjemné. Nechceme, aby vynucené zvýšení ceny za vyšetření Hcy a za doprovodnou činnost poradny umrtvilo zájem veřejnosti o tuto novou formu péče o zdraví. Ministerstvo zdravotnictví je pod tlakem lékařsko-farmaceutické lobby a proto odmítá novou péči zavést. Jediná šance na prosazení objevu příčiny CCH k širokému využívání toho času je, že se informace o Hcy budou zvolna šířit mezi lidmi. Nejlepší propagaci jména Hcy zabezpečují ti, kteří na vlastní kůži poznají rozdíl mezi standardní péči zdravotnictví a tím, co přináší snižování Hcy. Proto je třeba pár slov k ekonomickým souvislostem a k užitné hodnotě toho, co klient za své peníze získává.

Tak, jako se zvýšení cen elektřiny, vody a pohonných hmot promítlo do nákladů na bydlení, do cen potravin a dalších výrobků, stejně poznamenává i ceny zdravotnických výkonů. Základní charakteristikou zvýšení ceny zdravotnických služeb je nová cena bodu v seznamu výkonů VZP. Nové ceny jsou ukazatelem, buď jak moc zdravotnické zařízení využilo situace ke zlepšení svého ekonomického výsledku, nebo jak zůstalo “slušné” a zvýšilo cenu jen o tolik, o kolik bylo nezbytné k pokrytí zvýšených nákladů.

Nemocnice Na Homolce a Fakultní nemocnice v Motole zvýšily hodnotu bodu na 4,- , resp. 3,- Kč. Při respektování, že cena služeb zdravotnického zařízení při odběru a zpracování vzorku se ustálila na poměru k ceně práce poradny zhruba 5 : 4, by byla celková cena za vyšetření + práce poradny v cenách Homolky 3.690,- Kč.

R.M.A. Centrum, které zajišťuje odběry vzorků a jejich vyšetření pro naši poradnu, zvýšilo cenu bodu z 1,10 na 1,90 Kč. To umožňuje, aby konečná cena za vyšetření včetně práce poradny byla 1.600,- Kč. Dlužno poznamenat, že cena Homolky určitě lépe vyjadřuje skutečnou hodnotu práce poradny, tedy její užitnou hodnotu pro pacienta. Ale cenu uchovaného zdraví asi nejde vůbec vyčíslit. Málokdo si uvědomí, že pacientům naší poradny se dostává “know how”, které spolehlivě chrání před postižením řadou CCH. Téměř dokonalá je ochrana před nemocemi srdce a cév. U nádorů začne fungovat asi s tříletým odstupem, ale u jedinců z rizikových rodin je možné zvýšit její účinnost dalšími opatřeními. Know-how je použitelné i u léčení již nemocných s CCH a má charakter kauzálního léčení. Tímto postižením příčiny nemoci lze dosáhnout brzy trvalého efektu. Know-how léčení a prevence CCH ostatní zdravotnická zařízení neznají a neumějí je využívat. Nevyžívá je v plném rozsahu ani Homolka. Důvod, proč lékaři neumějí kauzálně léčit CCH a proč nedokáží zabezpečovat jejich účinnou prevenci, je vysvětlen v úvodním textu těchto www.

I tak, s přihlédnutím k informacím, které “změkčují” dopad inflace do našich služeb, si představujeme, o kolik těžší bude pro řadu lidí rozhodování, zda si mají péči postavenou na objevu příčiny CCH a na poznatcích o Hcy zaplatit. Přitom jde o relativně jednoduché rozhodování, v podstatě v duchu sloganu: “Je levnější nemocím předcházet, než je později málo úspěšně a draze léčit”. U CCH je platnost sloganu absolutní:

Do výpočtů rentability je třeba zahrnout tyto položky: kolik stojí pacienta jakákoli z CCH na poplatcích, doplatcích, případně úplatcích v případě, že ho jedna z těchto nemocí postihne; kolik ztratí na výdělku, nebo zisku z podnikání; kolik by byl ochoten zaplatit za to, aby se mu vyhnulo utrpení, které nemoc přináší. Nakonec, když zjistí, že to všechno, co s ním lékaři dělají, nevede k vyléčení a pochopí proč, odhodlá se zaplatit za využití poznatků o Hcy stejnou částku, jakou by zaplatil na začátku, ve chvíli, kdy v něm zvítězily úvahy typu: “Platím si spoustu let zdravotní pojištění, tak mám nárok, aby se o mě postarali, když onemocním.”

Člověk se tedy může řídit ve svém rozhodování buď podle jednorázové ceny ve vztahu k užitné hodnotě, nebo podle své chuti teď na něčem ušetřit a ono to všechno nějak dopadne. V případě CCH to jen velmi zřídka dopadá příznivě samo od sebe, ale o tom jsou tyto www. Mají poskytnout informace o tom jak je to vlastně se zdravím a jaká je účelná péče o jeho uchování. U rozumně uvažujících vyhrává užitná hodnota.

DOPIS PROFESORU ČEŠKOVI

JAKO REAKCE NA ČLÁNEK V KARDIOFÓRU

Vážený pan

Prof. MUDr. Richard Češka, CSc.

III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha,

předseda České společnosti pro aterosklerózu

Praha 28. října 2006

Vážený pane profesore,

Váš článek v zářijovém Kardioforu, v němž se dotýkáte aktivity Svazu pacientů při snaze přispět v roce 2001 k ujasnění významu homocysteinu (dále Hcy), považuji za osobní výzvu a tuto výzvu přijímám. Omlouvám se Vám, že pro odpověď volím formu otevřeného dopisu. Věřím, že se mnou budete souhlasit, že to je nejlepší forma, jak dát všem: odborné i laické veřejnosti a zprostředkujícím mediím vědět, kam se lékařské vědě podařilo ve zkoumání Hcy dospět.

Sám jste zvolil označení: “Pád velkých mýtů”. Možná jste si ani v plném rozsahu neuvědomil, jak přiléhavé označení jste použil, aby bylo vhodné pro mé veřejné sdělení jak to s Hcy a cholesterolem opravdu je. Veřejnost i řadoví lékaři neměli od roku 2001 možnost se průběžně seznamovat s novými informacemi, které doplňovaly mozaiku poznání Hcy v celistvý obraz příčiny civilizačních chorob. Neměli tušení o závažnosti problému a o možnosti ho úspěšně řešit. A už vůbec neměli ponětí o tom, že vše je připraveno k velké změně v péči o zdraví.

V úvodu svého dopisu Vám chci poděkovat, a to bez jakékoli jízlivosti, že jste jakoby vyslyšel mé přání, aby se někdo z velmi renomovaných lékařů rozhodl vystoupit s článkem, ve kterém se jednou provždy pokusí skoncovat s Hcy, jako obtěžující teorií, která může pokazit zaběhnuté lékařské rituály, nutit lékaře něco objemného studovat a ohrozit jeden ze zdrojů příjmů, který někdy dosti významně vylepšuje ekonomiku příslušníků lékařské profese. Nevím, zda víte o tom, že v odborném i denním tisku existuje něco, co má charakter embarga na nezkreslené informace vázané k Hcy. Možnost reagovat na Váš článek je první příležitostí jak tento stav překonat. Proto ten dík.

V reminiscenci na rok 2001, kdy jsme si spolu krátce korespondovali o Obecné teorii civilizačních chorob a její důvodové zprávě, chci upřesnit, že ze strany Svazu pacientů šlo tenkrát o hledání partnerů, kteří pochopí význam metabolické poruchy, která se projevuje zvyšováním hladiny homocysteinu v krvi postižených. Věřili jsme, že mezi kardiology najdeme lékaře a pracoviště se zájmem podílet se na rozvíjení myšlenky možné prevence KVO a na ověřování její správnosti v praxi.

Bohužel, jsme neuspěli. Od té doby uplynulo hodně vody a dnes jsme s poznáním významu Hcy v úplně jiné situaci: Výzkum nastartovaný základním objevem přinesl rozhodující důkaz o platnosti homocysteinové teorie příčin KVO a o efektivitě prevence postavené na tomto principu. Je popsán v článku “Plasma Homocysteine as a Risk Factor for Vascular Disease: The European Concerted Action project autorů Graham, Leslie, Refsum et al. (JAMA, Vol. 277 (22), June 11, 1997, 1775-1781) Podle obsahu Vašeho článku nepředpokládám, že o výsledku této studie víte. Ve sdělení, které o výsledku informuje, jeho autoři uvádějí: “Uživatelé suplementů obsahujících kyselinu listovou, B6 a B12 mají relativní riziko (pro KVO) 0,38 (OR) a (95% CI , 0,2 - 0,72) ve srovnání s osobami, které vitamíny nesuplementují”.

Tak vysokou účinnost se nepodařilo zaznamenat u žádného léčebného, nebo preventivního zákroku, který kde člověk zorganizoval. Tento důkaz poráží všechno, co jste ve svém článku Ateroskleróza 2006: Pády velkých mýtů o Hcy a cholesterolu napsal. Dál bych již nemusel pokračovat. Nicméně Vaše vývody jsou příležitostí uvést na pravou míru, případně vysvětlit řadu dalších lékařských omylů a mýtů.

Své odmítání Hcy uvádíte slovy: “ Byl jsem vždy skeptický k významu homocysteinu….” Tato slova přesně charakterizují podklady pro obvyklé postoje velice renomovaných odborníků v kardiologii, ale i dalších oborech. Svědčí o pocitech a stavech mysli odborníka, kterému je Hcy nepohodlný a ve své podstatě dokladují zcela nedostačující poznání podstaty problému, ke kterému se pokoušíte zaujmout rozhodující stanovisko. V diskusi o Hcy nic neznamenají zajímavě formulované emoce, platí tu pouze argumenty podložené vědeckými poznatky, a ty nepředkládáte.

Své negativní stanovisko k Hcy opíráte mimo jiné o studii NORVIT. Tím dáváte najevo, že Vaše znalosti o Hcy nestačily k prohlédnutí, že jde o záměrně vyrobenou dezinformaci. Asi jste si nevšiml, že tato studie byla nedlouho po uveřejnění stažena z internetu. Stalo se tak po napadení mezinárodním týmem lékařů, kteří navrhovali přezkoumání protokolu studie. Předpokládalo se, že po odhalení míst, kde autor studii zmanipuloval, půjde k Norské vládě doporučení, aby dohlédla, že autor bude zbaven lékařského diplomu, protože pro peníze záměrně poškodil, nebo nechal zemřít několik účastníků studie.

Vraťme se ke Grahamově studii: Asi Vám neudělám radost srovnáním, že v jiné studii, která měla stejným způsobem ukázat účinky statinů na snižování rizika KVO, odpovídal efekt snížení rizika KVO v průměru OR 0,80. Je důležité připomenout, že v Grahamově studii jde o efekt prostého podávání samotných vitamínů, tedy změnu relativního rizika po tom, co člověk vyhoví biologické potřebě vitamínů v buňkách. Ze srovnání, že braní 3 vitamínů přineslo účastníkům studie 3x výraznější efekt než aplikace léků, by měl vyplynout námět pro úvahy, kudy se má medicína dál ubírat.

Grahamova studie dokumentuje sílu přírodních zákonů, které platí v oblasti buněčného metabolismu a řídí biochemický cyklus, ve kterém Hcy vzniká, plní své úkoly a má se přeměňovat v neškodné látky. Jiné práce identifikovaly objektivní příčiny spojené s rozvojem civilizace, které vedou ke zhoršování podmínek pro bezchybnou metabolickou přeměnu Hcy v neškodné látky. Podařilo se vysvětlit, jak průběhu posledních cca 50 let došlo k masovému zhoršování těchto podmínek, konkrétně ke konfliktu mezi buněčnou potřebou kyseliny listové, B6 a B12 a možností tuto potřebu uspokojovat. Tento děj prohluboval porušování přírodního zákona řídícího metabolizaci Hcy, které se lidstvu vymstilo nárůstem mortality na KVO.

Nedaří se mi pochopit, jak potom, co jsem Vám v roce 2001 poslal k seznámení právě tyto přírodní zákonitosti s vysvětlením souvislostí, které dotvrzují jejich platnost, se dokážete ve svých vyjádřeních tvářit, že takové zákonitosti neexistují. Podklady rozeslané tenkrát odborníkům byly výzvou k pokusům je zpochybnit. Nikdo z vás se o to vážně nepokusil. Obecná teorie vzniku civilizačních chorob a její důvodová zpráva tedy platí. Obsahují informace o toxicitě Hcy a přes její účast na dění v organismu vysvětlují důsledky porušování těchto zákonů na explozivním nárůstu všech civilizačních chorob, a nejen KVO, na které se trochu úzce zaměřujete.

S porážením mýtů začněme u toho největšího: Význam cholesterolu pro rozvoj aterosklerózy a velikost rizika KVO, je podstatně menší, než jaký mu přikládáte. Cholesterol není samostatný a nezávislý rizikový faktor pro KVO. Je to faktor závislý na Hcy. Jako první na to upozornili autoři Olszewski, Szostak, Bialkowska, Ridnicky a McCully v práci “Homocysteine content of plasma in ischemic heart disease, the reducing effect of pyridoxine, folate, cobalamin, choline and troxerutin” Atherosclerosis, 75 (1989) 1-6

Ukázali korelace mezi hladinami Hcy a krevních lipidů (cholesterol, TAG, HDL) u 52 mužů po IM ve věku 30-60 let. Z nich 12 členná skupina dostávala 21 dní v článku popsané dávky léků vyjmenovaných v titulu. V této skupině byl zaznamenán pokles hladin Hcy na 68% původní hodnoty. V návaznosti na toto snížení poklesly hladiny cholesterolu, TAG a LDL na 79%, 68% a 63% původních hodnot. Zbývající pacienti tvořili kontrolní skupinu a měli jinak stejný stravovací a léčebný režim. Podobný pokles Hcy a lipidů jako u pokusné skupiny u nich nebyl zaznamenán.

Stejní autoři již dříve provedli pokusy na zvířatech: v první fázi pokusu se po arteficielním zvýšení hladiny Hcy zvýšily hladiny krevních lipidů a ve druhé fázi po normalizaci hladin Hcy se i hladiny krevních lipidů vrátily k normálu. Při ověřování, zda to tak funguje v běžné praxi, jsem se na 170 lidech přesvědčil, že ve většině případů ano. K úpravě hladin lipidů na fyziologické hodnoty nedochází zcela logicky jen u případů familiární hypercholesterolémie a u části geneticky podmíněných hyperhomo-cysteinémií. Metodu používám ke spokojenosti dyslipidemických pacientů ve své praxi trvale.

Profesor Hyánek se před časem ústně vyjádřil, že ve své poradně nepozoruje stejný efekt, jaký uvádím. Vysvětlilo se to při jiné příležitosti v diskusi o tom, jaké hladiny Hcy považovat za normální. Tenkrát uvedl, že pacienty s hladinami Hcy v rozmezí 10 – 15 m mol/l se dále nezabývá, kdežto výsledky v mé poradně byly jasně podmíněny snížením hladiny Hcy pod hranici relativní bezpečnosti podle prof. Refsumové, tj. pod 9,0 m mol/l. Teprve potom se lipidy spontánně normalizují. Pro spor o “normální” hladinu Hcy je důležitá informace, že u osob s hladinami Hcy v rozmezí 9 – 15 m mol/l je riziko KVO 1,8x vyšší, než u skupiny s hladinami nižšími než 9,0 m mol/l.

Mezi hyperhomocysteinémií a hypercholesterolémií je ještě jedna vazba: Poukázali na ni Olszewski A.J a McCully K.S. v práci Homocysteine Metebolism and the Oxidative Modification of Proteins and Lipids, Free Radical Biology and Medicine, Vol. 14, pp. 683-693, 1993. Vysvětlili v ní vznik, složení a funkci malých denzních částic LDL. Doložili, že jejich aterogenní agresivitu podmiňuje naplnění částicemi Hcy. Tato práce dovršuje obraz závislosti cholesterolu na hladině Hcy. Také se podařilo vystopovat, jakým omylem vznikla cholesterolová teorie. Tím vším se role cholesterolu v rozvoji aterosklerózy odsouvá do druhořadého významu.

Z těchto zjištění vyplývá, že pro rozpočet zdravotnictví lze ušetřit obrovské peníze jenom na tom, že se u dyslipidemiků nejprve vyšetří hladina Hcy a provede se její dostatečné snížení. Teprve tam, kde během několika měsíců nedojde k dostatečné redukci hladin lipidů, je namístě využít dražší hypolipidemické léčení podle dnešního modelu.

Stejná závislost a stejný postup platí u hypertenze a diabetu II. typu. V obou případech je efekt zřejmý u počínajících onemocnění. Po dvou letech rozvoje onemocnění již většinou nelze úplné vyléčení očekávat, i když i takové výjimky zaznamenávám. Tyto výsledky ukazují na dobrou řešitelnost ohrožení KVO u pacientů s metabolickým syndromem. Nezvládnutá obezita pak není sama o sobě tak silným rizikovým faktorem, jakým je ve spojení s hyperhomocysteinémií. Ta se dodnes cílevědomě opomíjí a zůstává v pozadí, zatímco ve skutečnosti je faktorem, který určuje nebezpečnost metabolického syndromu.

Abychom v hlavních rysech vyčerpali problematiku KVO, je třeba ještě zmínit hyperkoagulační stavy. Jejich zvládání je zatím další ukázkou nekauzálního léčení. Je řada publikací, které přesvědčivě doložily vazbu mezi účinky hyperhomocysteinémie na cévní stěnu a nadprodukcí jednotlivých faktorů produkovaných endotelem a zúčastněných v mechanismech krevní srážlivosti. Tromboembolické příhody jsou tak další poruchou zdraví, ke které nemusí téměř vůbec docházet, pokud zdravotnictví dokáže opustit mýty, které pomáhají udržovat články jako je ten Váš.

Další dezinformace, kterou citujete, se týká popření kauzálního vztahu mezi vyšší hladinou Hcy a vznikem Alzheimerovy choroby. Nikdo nezpochybnil výsledky práce autorů Clarke, Smith, Jobst, Refsum H., Sutton, Ueland P. M., uveřejněné v Arch. Neurol.; Folate, Vitamin B12 and Serum Total Homocysteine Levels in Confirmed Alzheimer Disease; Vol. 55, Nov. 1998, 1449 – 1455. Navíc další práce jasně dokumentovala jak podávání kyseliny listové, B6 a B12 brzdí rozvoj kognitivních poruch.

Ve svém článku jste vedl ještě jednu nesprávnou informaci, která odsuzuje značný počet onkologických pacientů k beznaději před vítězící chorobou. Napsal jste: “ve studii NORVIT v podskupině léčené vyšší dávkou kyseliny listové došlo k nárůstu výskytu nádorů”. Vaše sdělení koresponduje s již odhalenou dezinformací, která zní: “Vitamíny: kyselinu listovou a B12 nelze v populaci podávat preventivně, protože podporují růst mladých buněk. Došlo by tak k urychlení růstu ještě nediagnostikovaných nádorů”.

Tato dezinformace může být důvodem k žalobám poškozených pacientů, protože zneužívá nepřípustným způsobem analogie, ve které se nádorové buňky označují za mladé buňky. Nádorové buňky mají zcela odlišný metabolismus a to co platí u mladých zdravých buněk na tkáňových kulturách pro ně ani v nejmenším neplatí. Neexistuje seriózní práce, která by něco takového jen naznačovala. Naopak, každé úspěšné onkologické léčení, které má pacientovi dát naději na trvalé vyléčení, by mělo být doplněno udržováním Hcy na nízké hladině, protože jen tak se dá zrušit trvalá pohotovost buněk ke zvrhnutí se v nádorové. Vyplývá to z další citace.

Vzhledem k tomu, že studie NORVIT je podvrh, nelze tedy brát vážně ani její citované tvrzení. Je totiž v principiálním rozporu s informacemi, které onkologii předkládá práce: McCully K.S, Chemical Pathology of Homocysteine II. Carcinogenesis and Homocysteine Thiolactone Metabolism, Annals of Clinical and Laboratory Science, Vol. 24, No. 1, 1994.

Tato práce vysvětluje roli biochemických změn při hyperhomocysteinémii při přeměně normálních buněk v nádorové, což zmiňuji v předchozím odstavci.

V minulosti zazněly hlasy odborníků, které k těmto informacím, speciálně k působení Hcy v rámci metabolického syndromu, požadovaly důkazy. To je to poslední, k čemu je dnes třeba ještě zaujmout stanovisko: 1. Koho tato informace zajímá, může se o její platnosti přesvědčit sám bez přinášení důkazů. Poškození pacienta tu nehrozí. 2. Vyslovení tohoto požadavku svědčí o deformaci lékařského myšlení pod tlakem principů Evidence based medicine. Lékaři zcela přestali vnímat, že vedle sebe existují základní a aplikovaný výzkum. V oslnění rozvojem farmaceutického průmyslu v lékařském zorném poli zcela převládly výstupy aplikovaného výzkumu. Lékaři při tom ztratili schopnost rozpoznat objevy, které přináší základní výzkum. Při tom poznatky základního výzkumu mají většinou charakter přírodních zákonů, které nepodléhají módě a nejsou závislé na vůli lidí. Lidská vůle může využívání těchto zákonitostí oddálit, nebo potlačit, jako se to stalo u Hcy, ale nemůže změnit jejich platnost.

Dodržení principu Evidence based medicine je nezbytné při uvádění nových léků na trh. U Hcy o žádnou podobnou snahu nejde. Objev metabolické poruchy s vnějšími projevy toxického působení zvýšené hladiny Hcy se stal základem formování nového odvětví medicíny. Prolíná všemi obory, které tvoří studium medicíny a odstraňuje z učebnic řadů přídomků “idiopatický a esenciální”. Jde v něm o poznání přírodních zákonitostí a využívání přírodou poskytovaných prostředků, které pomáhají udržet, nebo vracet zdraví. Je pochopitelné, že možnost zlepšit zdravotní stav populace, zmenšit počty pacientů a tak omezit spotřebu léků musí vyvolat názorové střety. Je-li to nutné tak je podstupme!

Přichází chvíle, kdy si každý lékař musí vybrat své místo. Jsou jen dvě možnosti výběru: Buď pokračovat ve vymáhání peněz z farmaceutického průmyslu za dealerskou práci při zajišťování odbytu vyrobených farmak. Nebo se ponořit do studia poznatků o Hcy a touto cestou dospět ke kauzálnímu léčení civilizačních chorob. V tomto rozhodování jde také o svobodu občanů v přístupu k informacím, které jsou důležité pro jejich zdraví a která byla dosud významně potlačena. U lékařů je třeba dospět k nedeformovanému informování v odborném tisku a vést je ke skutečně kauzálnímu léčení.

Toto je nejdůležitější bod potřebných změn v péči o zdraví: Bez odstranění negativního vlivu všudypřítomné hyperhomocysteinémie nemůže být řeč o kauzálním léčení civilizačních chorob. Odborný tisk dosud vedl lékaře v naprosté většině článků, rad a reklam k využívání prostředků symptomatického léčení. I v tom je příčina ekonomických problémů našeho zdravotnictví.

Poznatky o Hcy představují zcela konzistentní soubor logicky provázaných poznatků, které se nikde a nikomu nepodařilo zpochybnit předložením vědecky podložených argumentů. Negativní postoje lékařů k Hcy jsou jen vyjádřením nechuti k novotám, ale chybí jim vědecké odůvodnění. Ti, kterým Hcy vadí, také nahradili vědecké argumenty dezinformacemi, jejichž účelem je odradit lékaře od zájmu o poznatky spojené s Hcy. Dezinformace, která zatím napáchala nejvíce škod, pochází ze: (Journal Article) Homocysteine, More answers and questions; Harv. Heart Lett.; 1999 Sep, Vol 10 Issue 1 P 5. Je prototypem dezinformace i tím, že neuvádí autora.

Tato dezinformace zatím perfektně odrazovala lékaře od zájmu o Hcy, pokud nevěděli dost na to, aby ji dokázali rozpoznat. Budete-li mít zájem, mohu Vám přiblížit, jak Vědecká rada MZ využila právě tuto dezinformaci k zamítnutí návrhu Svazu pacientů na celopopulační prevenci KVO jako způsobu zmírnění ekonomických problémů zdravotnictví.

Na závěr Vám chci ještě jednou vyjádřit vděčnost za otevření prostoru pro diskusi na téma význam Hcy a účelnost využívání poznatků, které patří k jeho objevu. Pokud se proti informacím, které tu uvádím, budete chtít ohradit, mělo by to být veřejně, nejlépe i před televizními kamerami, abyste mohl dokázat, že se odlišujete od lékařů, kteří vyjadřují svůj odmítavý postoj k Hcy, aniž by vládli takovým penzem znalostí, které by je opravňovaly do takové diskuse vstoupit.

Na vrub velice renomovaných lékařů se tímto jejich počínáním nepřipisuje nic víc a nic míň než mnoho lidského utrpení s dlouhou řadu zbytečných úmrtí lidí, kteří se včas nedozvěděli, že s pomocí poznatků o Hcy si mohou uchránit své zdraví. To je důvod, proč se hledal a v posledních dnech asi našel způsob, jak lékaře zainteresovat na seznámení s Hcy a na využívání poznatků, které o něm máme. Více o tom na www.karelerben.cz , kapitoly 12 a 13., které budou zveřejněny až ve chvíli, která pro to bude vhodná (po projednání s ministrem zdravotnictví Vlády, která získá důvěru a v příslušném výboru PSP).

Možná Vám za Váš článek bude patřit zásluha za posun poznatků o Hcy z fáze tvrdošíjného odmítání do fáze veřejného uznání a všeobecného využívání (volně podle Schoppenhauera).

MUDr. Karel Erben

viceprezident Svazu pacientů ČR